The Pathway Project I.- rekreační 2006

9.7.06

 Na letisti jsme se sesli vsichni, jediny, kdo mel zpozdeni byla Monika, ktere jsme neradi odevzdali priplatek na posledni chvili.

 Letistni proceduru jsme zvladli take bez problemu, a tak jsme v 17:45 stredoevropskeho casu uspesne odstartovali (takze jen s minimalnim zpozdenim). Letadlo nespadlo, ani ho neunesli teroriste, tudiz jsme asi v 18:45, tentokrat uz casu Londynskeho, pristavali v Glasgow. Na mistnim letisti jsme pouzili toalety (splachuje se mavnutim rukou pred fotobunkou a stejne tak se i pousti voda v umyvadle) a vydali jsme se hledat nas mikrobus (preci se nepotahnem celou cestu pesky). Ridic ses snazil byt komunikativni, skoda jen, ze mu skoro nikdo nerozumnel. Ackoliv jsme vedeli, ze v Britanii se jezdi po leve strane, byli jsme z toho znacne nervozni (aby ne, kdyz nam pripadalo, ze jedem neustale v protismeru, pricemz ridic se zakerne ukryva na prave strane autobusu). Presto jsme si rychle povsimli krasne skotske krajiny, kteru mikrobus projizdel a vytahli jsme fotaky, kameramani Verca s Jardou dokonce videokamery, a zacali jsme s dokumentaci. Mame skutecne mnoho fotografii zachycujicich prekrasne stromy zakrivajici vyhled na fotografovany objekt.

Po nedlouhe ceste jsme dorazili k hajovne (v ceskych pomerech lepsi ubytovna pro turisty) u jezera Loch Lomond, kde nas vrele privitali. Miseni narodu zacalo uz pri rozdelovani pokoju (ostatni dorazili pred nami, takze na me zbyla jen palanda - proc ja?), jen nektera devcata si mohou uzivat ceskou idylku a nemusi se potit pri marnem vzpominani na spravne anglicke slovicko. Mimochodem, jmena svych spolubydlicich uz si nepamatuji. Zamky na dverich jsou vskutku zajimave. Otevrit je mi poprve trvalo slabe tri minuty.

V hajovne krome nas, Cechu, bydli jeste Fini a mistni, Skotove. Jako pozdni veceri jsme dostali tradicni fish and chips (velmi chutne) a nad hrneckem caje ci kavy zahajili prvni schuzi, jejimz hlavnim tematem byla nesikovnost nazvu MAS (mistni akcni skupina) Krajina srdce. Po vecerni hygiiene jsme se odebrali do posteli.

10.7.06

Spalo se vcelku dobre, akorat mne bylo neustale horko, takze jsem polovinu noci stravil upravou loze a otviranim okna.

Vstali jsme v pohode v osm (teda aspon ja) a v pul devate uz jsme snidali. K jidlu bylo nejake müsli s cornflaky, grapovy kompot, toasty, jakesi pecivo a k tomu mleko, kava, caj. Po snidani jsme zjistili, ze se budeme stridat v uklizeni sprch a chodby, ale nijak strasne to nevypadalo.

Pote jsme se seznamili s Bobem, starsim Anglicanem, ktery nam vysvetlil mnoho jiste zajimavych veci. Mozna jsem rozumnel polovine. Bob nam predstavil Stevena, ktery je rangerem mistniho parku, a ktery nas provedl po okolni krajine a vysvetlil nam nasi budouci praci. Steven mluvi o dost nesrozumitelneji nez Bob, takze jsme pochytili jen casti jeho prednasek o mistnim rostlinstvu. Nasledoval obed: dva druhy polevky a pak ruzne studene toasty, babovky a buhvi co vsechno to bylo. K piti byla stava (pro nektere prilis sladka) a uz tradicne kava nebo caj.

Kratce po skonceni obeda (tady budeme zase vypomahat s mytim nadobi, mozna i pripravou jidla, to jeste nevime) se rozprselo, tudiz jsme se odebrali do ubytovny. 

Zahy prset prestalo, a tak nastal cas na praci. Uz nebyl cas na rozdelovani do skupin, a tak pracovali Cesi a Fini zvlast. Prace trvala slabe dve hodiny, a tak jsme stihli pouze vydlazdit rozbahneny kus cesty.

Pote se Finska vyprava a cast Cechu rozhodli okusit vodu v jezere na vlastni kuzi. Tuto zabavu jsem propasl, takze nemohu poreferovat o teplote vody.

Mezitim nastoupily do prace druhe skupiny.

V sest hodin jsme dostali veceri (parky s bramborovou kasi a hraskem, k piti stavu, bylo mysleno i na vegetariany, kteri meli misto parku cosi podivneho, bezmaseho).

Opet se rozprselo, a tak jsme si sedli do chodby ubytovny. Po chvili jsme si zacali vymnenovat pochutiny - Skoti prinesli zvykackovity napoj a ostre pecivo, Fini jakousi slanou lekorici. Oboji se dalo jist, i kdyz to chutnalo nezvykle. My jsme nabidli akorat Studentskou pecet.

V sedm zacalo rozdelovani do tymu, a to tak, ze jsme losovali karticky s ruznymi pozdravy v ruznych jazycich (cestine, finstine, galstine a anglictine (zjistil jsem ze finsky se dobry den rekne hyvää päivää - strasny co?)), a podle vylosovanych jazyku jsme byli zarazeni do tymu.

Pote prislo na radu kresleni obrazku s trojjazycnymi popisky. Cilem hry vlastne bylo prinutit vsechny cizince, aby vyslovili vase slovo (finsky se pivo rekne kalja nebo olut, srdce sydän a slunicko aurinko) .

Nasledovalo sledovani filmu na DVD. Smulou pro vsechny Finy a Skoty bylo, ze Jarda prinesl Roman pro zeny a to v cestine, takze je to rychle prestalo bavit.

Po filmu byl cas spat. No, cas sice jo, ale nekterym z nas chybela chut, a tak jsme si s do volneho pokoje zahrat karty.

Po pulnoci jsme se zacali trousit do posteli. Konecne muzu rict ze dokazu otevrit dvere od pokoje.

11.7.06

Krasne jsme se vyspali, dokonce i ja, protoze jsem byl uz predem varovan pred horkem, takze jsem si otevrel okno a spal jen pod povlakem od periny.

V pul devate jsme se vydali na snidani. Tam se opet objevily cornflaky, vlocko-müsli, kompot tentokrat hruskovy, toast, marmelada, podivny chleb, podivne pecivo, k piti ruzne druhy dzusu, mleko, stava, caj.... proste spousta jidla a piti (oblibenou hlaskou u jidla se stava: Tak tady fakt nezhubnu. Uff, hodte sem este jeden ten toast!).

Po snidani jsme vyluxovali, vytreli na zachodech a seznamili jsme se s chlapkem, ktery nas zavade zitra na horu, co vidime pres jezero a jeji jmeno si nepamatuju (btw., ani jmeno toho cloveka). Cesta nas bude stat 8 liber a vyrazime v devet.

Hned pak probehlo prerozdelovani tymu tak, aby byly rovnocenne a vydali jsme se do prace, coz dopoledne spocivalo v kopani zakladu pro cestu. V nasem druzstvu byla obzvlaste uzitecna jedna z Finek, ktera ackoliv neumela skoro vubec anglicky, neustale nam praci organizovala (naprosto nesmyslne), pricemz lopaty pouzivala jako ukazovatka (vlastne vyhradne jako ukazovatka, ze by s ni pracovala jsem si nevsiml). Nastvalo take, ze nas po pulhodine prace prerusili a vystridali druhymi dvema tymy. Zasli jsme aspon na Katkou a Terezou vyucovane dratkovani. Skoro jsem vyrobil rybu!

Nasledoval obed: cockovo-hrachova polevka, snad s vyvarem a k tomu listove pecivo plnene masem. Druhe jidlo byly toasty s vajickovou pomazankou nebo salamem. K piti co hrdlo raci (skoda ze bez piva). Uz tradicne jsme obsadili kulaty stul, od ktereho je pro tri ctvrtiny lidi naprosto nemozne vstat aniz by vstali temer vsichni ostatni (coz v dusledku znamena, ze se nechavaji od zbyle ctvrtiny obsluhovat). Myslim, ze nam ho prenechavaji radi. Pry je tady zvykem davat ke druhemu jidlu spise neco studeneho.

Po kratke pauze na poklidne zapoceti traviciho procesu jsme opet vyrazili makat. Pro zmenu jsme do vykopanych zakladu navazeli sterk. Kolecka, ve kterych jsme ho vozili pekne daleko byly naprosto k nicemu. Za prve rukojeti maji prilis kratke a moc blizko u sebe, takze se spatne jede, za druhe maji sice hezkou nasypku vepredu, ale akorat ma clovek vic vahy na rukou a za treti se kolecko zapichne jakmile najede do vetsiho terenu nebo pokud s nim obsluha nezachazi dostatecne zrucne. V ceskem modelu se da mnohem pohodlneji prepravovat o polovinu vice nakladu za pouziti stejne sily. Finky velmi ochotne predavaly sva kolecka komukoliv, kdo o to jejich projevil sebemensi naznak zajmu. Po hodine nas opet vystridaly dalsi druzstva, ale od priste pry budeme makat jeden tym dopoledne a druhy odpoledne. Zatimco jsme pracovali probihala vyuka keramiky, takze jsme ji prosvihli. Aspon jsem zasel na pocitace. Zjistili jsme, ze sem na internet chodi zadarmo spoustu deti z vesnice. Jinak tu mame naprosto nechutne omezeny pristup na pocitac. Dostaneme se jen na internet, a jeste ke vsemu jen na nektere stranky (ty, ktere nevyzaduji docasne tvoreni souboru na disku.

Kdyz skoncila i druha skupina, sli jsme si s Jardou zaplavat do jezera (teplota vody byla kolem 10° C, coz se jeste da, kdyz clovek plave. Pritomni Skoti a Fini z toho meli druhe Vanoce a nekolikrat si nas vyfotili, i kdyz se sami koupali. Snad proto, ze jsme plavali mnohem dal nez kdokoliv z nich.

Nikdo z cizincu neumi hrat karty, ani nema zajem se je naucit, a tak jsme hrali sami. Tou dobou odjeli Sam a Grant, ale pry se jeste vrati.

K veceri byla ryze s nejakym masem, a na dorazeni skotsky pudink (pochybna smeska cehokoliv). Co se jidla tyce, zacinam si pripadat trochu jako pokusny kralik, i kdyz je to vetsinou vcelku chutne, az na to, ze naprosto neumi korenit ani solit.

Dostali jsme dlouhodoby ukol: pripravit cesky vecer - budeme vypravet o nasi zemi, historii, zpivat ceske pisnicky, a tak...           

Po veceri jsme si zahrali par Finskych pohybovych her - prvni byla v krouzku, trochu podobna twisteru, druha rozsirena verze hry na babu.

Pak ve spolecenske mistnosti probihalo dodtrakovavani, k cemuz pousteli Finove svou muziku (prevazne metal). Po devate se vytratili a hudbu z repraku nahradily sboristky vicehlasym zpevem (i kdyz jsem je taky podezrival, ze zpivaji na playback), skoro vsichni mistni si prisli poslechnout.

Po skonceni peveckeho vystoupeni jsme si na par minut skocili na net, kde jsme si mimo jine prohledli nase fotky z prvnich dvou dnu, adresu jsem poslal i domu, at videj, jak tezkou otrocinu tu vykonavame.

Fini i Mathew sli zase trapne spat, a tak jsem se vydal Lide, Jardovi a Verce naproti do hospody. Dali pry jen po jednom pivu a ukoristili spousty prospektu.

12.7.06

Probudil sem se 5 minut pred zvonenim budiku - k cemu mi pak je? Akorat sem ho musel vypinat.

Prsi. Pozorovanim jsem zjistil, ze ve Skotsku maji dva stavy pocasi: "Prsi" a "bude prset".

Snidane vypadala jako obvykle, kompot byl dnes opet grepovy.

Dnes jdeme na horu, uz vim, jak se jmenuje - Ben Lomond, asi je nejvetsi v okoli. Fini jsou pekne padavky, protoze nejde nikdo z nich. Vymluvili se, ze jim cesta "trajektem" (ve skutecnosti mala motorova lodka pro 12 lidi) pripada draha (stala 6 liber tam i zpatky, coz neni vic nez za dve piva. Krome deviti cechu (Verca, Lida a Monika zustavaji) jede akorat Lesly-Ann a samozrejme nas pruvodce, Mark.

Puvodne jsme meli vyrazet v devet, ale nejakym zahadnym zpusobem se to presunulo na desatou. K molu nas dovezli autama, pockali jsme na trajekt, ktery nas prepravil pres jezero a nase cesta zacala.

Na Ben Lomond vede stezka, na vetsine mist na jednoho az dva lidi siroka a znacne kamenita. Stoupali jsme spolu se dvema stariky, kteri nam spise utikali, nez ze bychom je meli predbehnout. Pocasi se spise zhorsovalo nez zlepsovalo.

Po ujiti prvniho kilometru ci dvou jsme narazili na zvlastni dvirka v ohrade pro ovce - clovek docela snadno projde, ale pro zvire je to temer nemozne.

Stoupali jsme vys. Marne jsme se snazili zahlednout ovci. Videt byly jen kravy.

Kratce pote, co jsme prosli druhou stranou ohrady si zacala Lesly-Ann (dale uz jen Bublina) stezovat, ze si zvrkla kotnik (pote, co jsme celou prihodu zrekonstruovali, zvlaste kdyz jsme si vsimli, ze kulha jen obcas, shodli jsme se na tom, ze s 80% pravdepodobnosti byla prilis unavena na to, aby udrzela tempo). Mark ji osetroval a my sli dal.

Brzo byla vsude kolem nas mlha (na cestu jsme zase ale videli) a stale pri tom prselo.

Pomalu prichazela nedockavost, s tim, jak se z  mlhy pred nami kazdou chvili vynorovaly nove, vyssi horizonty a navic se stale ochlazovalo a k tomu foukal vitr.

Konecne jsme se vyskrabali na uplny vrchol, kde byla nejvetsi zima a foukal nejsilnejsi vitr. Uz tam stalo par lidi, kteri prisli pred nami. Dali jsme si svacinku ze zasob a rozhlidli jsme se po okolni mlze. Stesti na nas aspon trochu vycenilo zuby, a tak jsme spatrili kousek pod nami berana.

Prestoze nas jeden z turistu vehementne presvedcoval, ze behem deseti minut se rozjasni, vsichni uz jsme zacinali byt znacne promrzli, tudiz jsme zapocali zpatecni cestu.

Hned pod vrcholkem jsme potkali Bublinu, zrejme to s tim kotnikem az tak hrozny nebylo.

Jak jsme sestupovali niz a niz, mlha se zvedala a prestavalo prset.

Protoze jsme meli spoustu casu, posedavali jsme cestou po kamenech, dojidali balicky, fotili kravy...a diky tomu nas take dohnala Bublina s Markem.

Dole, kousek nad jezerem jsme objevili nejzajimavejsi rostlinu dne - boruvci. Probehla ochutnavka, ale nejspis se tam nesmi trhat.

Dole jsme vyuzili verejnych zachodu, posadili jsme se a okamzite nas zacalo obtezovat hejno neskutecne drzych penkav. Cim vice jsme jim hodili drobecku, tim vice jich priletlo.

Po chvili odpocinku jsme se rozhodli pro dalsi prochazku, ponevadz trajekt jel az za hodinu a pul. Podel jezera jsme se snazili dojit k Markove svele vyhlidce, ale nestihli jsme to. Mezitim dokonce zacalo svitit slunicko a vrchol Ben Lomondu byl nadherne videt (nastvalo, ale clovek nemuze chtit vsechno).

Trajekt mel mensi zpozdeni, a tak zatimco jsme na nej cekali, preneseme se za Monikou, Lidou a Vercou do nakupniho strediska v Glasgow.

Zazili nefalsovanou cestu hruzy, ridic nejenze jel celou dobu v protismeru, ale jeste k tomu naprosto ignoroval veskera rychlostni omezeni. Verim, ze cesta se jim paradoxne zdala mnohem delsi, nez kdyby predpisy respektoval.

Presto vsechno do mesta nakonec dorazili a natesene se vrhly do obrovskeho nakupniho centra zahrnujiciho dokonce i takove veci jako zimni stadion a zacaly se dychtive rozhlizet po zbozi oznacenem jako zlevnene. Nadseni je velmi zahy preslo, protoze ani cenovky s ultrasupermega slevou nesplnovaly jejich predstavu o primerene cene vcetne zahranicniho navyseni.

Po hodinach beznadejneho hledani neceho koupitelneho unavene zapadly do KFC (coz je tady neco jako restaurace pro nejnizsi spolecenske vrstvy), kde se konecne poradne nadlably znameho jidla.

Po dlouhych peti hodinach, ktere je podle jejich slov vyzdimaly stejne jako nas vystup se zhruba pul hodiny pred nami vratily zpet na zakladnu, a tak preskocime zpet k nam, horolezcum, kteri se mezitim uz dockali trajektu.

Po jizde zpet pres Loch Lomond jsme zjistili, ze pri ceste tam jsme platili zpatecni listek (skutecne potesujici zprava, chteli jsme platit dalsi).

Tam uz na nas cekal odvoz auty a tak jsme prijeli akorat na veceri. Ta byla jako obvykle zvlastni, ale tentokrat jeste ke vsemu hnusna. Jakasi smes masa, hrachu, mrkve a brambor, vsechno zapecene.

Hned  po veceri nasledoval Finsky vecer, kde jsme se dozvedeli par informaci o Finsku, poslechli si Finskou hudbu, pojedli Finskych zakusku (chutna jako cesky mazanec, akorat ma jiny tvar), popili Finskeho mleka, naucili se Finskych frazi a shledli shot o Helsinkach.

Pote jsme si pustili DVD Sexbomba od vedle, ohleduplne s anglickymi titulky, takze se pridalo par Finu a Mathew, ktery si to vyborne uzival.

A jeste Lidina kazdodenni vecerni hlaska: "Lidi, vite na co se tesim? Na snidani!

13.7.06

Dneska jsem spal dlouho a tvrde, to asi po vcerejsi namaze, takze k snidani jsme prisel trochu pozdeji nez obvykle. Slozeni snidane jako vzdycky.

Pak jsme vyrazili do prace. Dnes jeste na stridacku (jako ze obe skupiny budou makat dopoledne i odpoledne), protoze odpoledne pujdem na kajaky, tak abychom se mohli vystridat. Vcera privezli novou varku sterku (spis dve), a tak bylo porad co vozit.

K obedu byl sýrový talir, dal jsem si vsech pet druhu syru (byly hodne syte) a k tomu par toastu a podivnou vanocku.

Po obede jsme si poklidili, protoze dnes ma prijit jakasi ministrine a patrne je zde moznost, ze by nam lezla do      pokoju.

Pri odpoledni praci prokazala nase ceska skupina, ze maka mnohem lepe nez skupina Finska (zrejme proto, ze jsme mladi, krasni a chytri, jak rika Jarda).

Hned potom jsme se sli vystridat na kajaky. Trochu jsme pojezdili, vyjeli kus reky proti proudu a vratili se zpet. Jediny, kdo se cvaknul byl Matt, dokazal to kupodivu na miste, kde bylo tak melko, ze i kajak misty drel. Zrejme ho to ale nijak zvlast neodradilo, protoze pozdeji se tomu i smal.

K veceri byla opet brecka, ale zase lepsi nez vcera. Navic jsme dostali kornouty, tak jsme si spravili chut.

Kratce po veceri jsme hrali seznamovaci hry, bylo to treba, ponevadz pulka Finek se jmenuje skoro stejne (Lizi, Lisa, Eliza, Elina...)

Hned pote nasledoval Skotsky vecer. Prisli hudebnici, hrali na harmoniku, na dudy, ucili nas tance (spolu s malymi tanecnicemi v tradicnich skotskych krojich), dostali jsme tradicni jidla, piti...

Po skonceni Skotskych predstaveni jsme me valecnou poradu, na ktere jsme probrali plany do dalsich dnu.

A pak, pak jsme vyrazili do hospody na pivo (u nas mame lepsi)...

14.7.06

Rano nas probudilo slunicko, a kdyz jsme se vyhrabali z posteli, zjistili jsme, ze ve Skotsku je nad mraky take cista modra obloha, cemuz jeste vcera verili jen nejstarsi obyvatele Lussu, kteri ji pry, kdyz byli mali i videli

K snidani jsme mimo obvykleho menu dostali tentokrat i jahody kterych jsme si nabrali tolik, ze nam zbyly.

Jeste pred praci jsme meli meeting s Bobem, kde nam sdelil, ze zitra se bude konat svatba na pozemku kde bydlime a bohuzel se musime po celou dobu zdrzovat na druhe strane, pred domem, ve kterem je jidelna a kde budeme mit barbeque. Taky se zminil, ze prace nam jde dobre. Bobovi uz docela rozumime.

Protoze dopoledne pracovaly skupiny 3 a 4, chteli jsme zapracovat na priprave ceskeho vecera, ale misto toho jsme museli projit stezku podel reky. Je fakt, ze priroda je tu hezka, zvlaste nas uchvatila neuveritelna cistota vody.

Po navratu jsme si na netu hledali, co bychom chteli videt v Glasgow. No, ne ze bych ziskal nejakou blizsi predstavu.

K obedu dnes nebyla polevka. Meli jsme jen na Vyber ze dvou salatu, sunky, nekolila syru a k tomu dva druhy peciva.

Pri odpoledni praci jsme vyfasovali novy stroj - vlastne ctyrkolak, na kterem lze uvezt asi petkrat vice nez na obycejnem kolecku, ale musi se tahnout ve dvou. Ja s Hankou jsme si ho hned oblibili, narozdil od ostatnich, kteri meli tu smulu, ze se jim rozbila oj a nemohli poradne zatacet. Spraveny uz jsme zase tahli my.

Vzhledem k tomu, ze stale pali slunce, jsem se pri praci poradne zapotil, a tak jsem si sel zaplavat. Nikdo se nechtel pridat, nechapu proc, ale Jarda s Katkou a Vercou na me dohlizeli ze brehu, abych se neutopil.

K veceri byly testoviny s masovymi koulemi (pekne tuhymi) a rajskym protlakem, a vsechno to postradalo jakykoliv naznak soli.

Hlavni vecerni akci byla navsteva koncertu v mistni restauraci - zase skotska hudba, jak jinak.

Kolem pulnoci se u holek v koupelne rozbilo vodovodni potrubi, a tak jsme meli co delat s vytiranim.

15.7.06

Dnes jsme vstali brzy a snidane byla uz v sedm - jedeme totiz do Glasgow a autobus odjizdi uz v osm, tudiz jsme zachody uklidili uz v noci po navratu z hospody.

Autobusem jsme dojeli do Balochu (stalo to 2.30) a odtud vlakem do Glasgow (4.40 zpatecni listek, takze cesta tam a zpatky celkem za 9£). Zdalo se mi, ze oproti nedelni jizde mikrobusem byla cesta o dost delsi, mozna nebyla prima. Zjistili jsme, ze jizdenku potrebujeme i na to, aby nas pustili z nadrazi.

Hned jako prvni jsme navstivili galerii moderniho umeni, ktera byla hrozna...asi nechapeme moderni umeni.

Nasledovala mistni katedrala, u ktere jsme se rozdelili na skupinu, ktera pujde po pamatkach a skupinu, ktera pujde nakupovat (no, za mistni ceny to podle me nema smysl, navic nevim, co bych delal sest hodin v sebevetsim nakupnim centru).

Pamatkova skupina (ktere jsem samozrejme byl clenem) vyrazila hned vedle na nekropolis, obrovsky hrbitov s mnozstvim docela zajimavych hrobu. Jako spravni neznabozi jsme na nejvetsim z nich pojedli neco malo ze zasob (balicky s jidlem jsme tentokrat navzdory ocekavanim nedostali, takze jsme jedli komu co zbylo z domova).

Presunuli jsme se do nakupniho centra, kde jsme se u fast foodu (Burger king, neco jako McDonald) potkali s nakupni skupinou.

Odtud jsme odspechali na autobus, samozrejme dvoupatrovy (sedli jsme si do druheho patra, abychom lepe videli), ktery nas odvezl k rece (zadarmo), kde se konaly zavody motorovych clunu.

Dalsi cesta byla trochu zmatena, protoze uprostred chuze k parku jsme se rozhodli dojit se podivat na Kelvingrove art gallery and museum, do ktere si skoro cela skupina (pote co ji nekolikrat vyfotili) dosla na zachod, kde vznikl zmatek pri cekani na vsechny, a tak jsme tam stravili skoro pul hodiny.

Cestou zpet uz bylo jasne videt, ze Mathew je unaveny, ale pote co se mu kazdy snazil na jim vyzadane zastavce vnutit vodu a susenku se urazil.

Par z nas se jeste rozhodlo podivat se na Central station, ktera na obrazku vypada docela hezky, ale ve skutecnosti nic moc.

Pak uz byl cas vratit se na hlavni namesti, kde jsme  meli sraz s ostatnimi. Probehla kratka predvadecka     nakoupeneho obleceni a po prepocitani pritomnych a pricteni povolenych ztrat probehl presun na vlakove nadrazi. Pri prohlidce mesta jsme mimo jine prostym pozorovanim zjistili, ze vsichni Skoti piji Irn-Bru, limonadu chutnajici jako preslazena smes zvykacky a zubni pasty.

Zanedlouho uz jsme jeli vlakem vypadajicim spise jako nadzemka a polovina vypravy mirumilovne pospavala. Z Balochu nam bohuzel jel autobus az hodinu pote, co prijel vlak, a tak jsme odpocivali v parku.

Udajne jsme meli mit hodinu casu. Bohuzel, zminena hodina nebyla cela. Najednou jsme meli jit na autobus a Monika s Vladkou nikde a nikdo netusil, kam sly. Vsichni leadri je zacali zdesene hledat, od Sama jsme se mezitim priucili par anglickych kleteb, az se konecne vratil Jarda s relativne dobrou zpravou. Monika s Vladkou si spocitaly cas, ktery jim zbyva do odjezdu (zbytek z onech sedesati minut) a sly na kolotoc. Ve chvili, kdy prijel autobus zrovna byly uprostred jizdy a poutar rozhodne nemel zajem nechat je vystoupit. No, nakonec to stihly holky i vsichni, kteri se je vydali hledat, ale bylo to o fous.

Cestou zpet probehl souboj ve zpevu narodnich pisni - ceske divky vs. skotsti chlapci. Myslim, ze nasi vyhrali.

Kdyz jsme se konecne dokodrcali na zakladnu, svatba byla v plnem proudu a Bob nam mezitim zacal pripravovat barbeque.

S Jardou jsme si zasli zaplavat, zcasti abychom se protahli, zcasti protoze do nasich sprch stale jeste nemame pristup.

Grilovane pokrmy byly vskutku chutne a vsichni byli rychle precpani.

Kratce nato se spolecnost okolo grilu rozpadla, cast sla na internet a vetsina Finu si pustila film z osmddsatych let. Mel anglicke tituljy, ale nepripadal mi zajimavyani dobre zpracovany, i kdyz to samozrejme muze byt tim, ze nejsem Fin.

V pul dvanacte se uvolnila socialni zarizeni, a tak se mnozi zacali presunovat do sprch a nasledovne do posteli.

16.7.06

Dnes byla snidane o hodinu posunuta, aby se vsichni poradne vyspali a take ze to bylo potreba - spousta lidi si sla lehnout jeste po snidani.

Je nedele, takze mame volno, jen ti, kteri chteji mohou jit odpoledne na prochazku do okolnich kopcu. Dopoledne jsme zacali pripravu na cesky vecer - dratkovani kamenu, ktere jsou urcene jako darky pro Skoty a Finy a vymysleni planovaneho divadla (jezis to bude trapas :-P)

Pred polednem se vetsina z nas sla podivat na Skotskou msi, kvuli ktere byl opozden obed (opet syry, fakt dobry).

Odpoledne se konal dobrovolny vystup na kopec, ktery vidime z Lussu. Netusili jsme ale, ze to co vidime zdaleka neni vrchol...ze jsme nahore jsem si myslel asi ctyrikrat. Nahore bylo dosti vetrno a zacaly se nad nami stahovat mraky, ale zdaleka ne tak hrozne jako na Ben Lomondu.

Po dukladne dokumentaci okolni krajiny jsme se otocili na sestup. V prudsich svazich bylo energeticky vyhodnejsi bezet nez neustale brzdit.

Skupina, ktera zustavala na zakladne mezitim pokracovala ve vyrobe predmetu na ceskych vecer, koupali se, sledovali film a proste odpocivali, jak se v nedeli slusi a patri.

K veceri byla ryze s houbami a veprovym. Vegetariani meli jako vzdy lepsi jidlo - vajecnou omeletu.

Potom jsme si sli poslechnout Daneovu prednasku o zdejsim kostele a hrbitove. Nebyla povinna, ale presto se dostavili vsichni Fini a polovina Cechu.

Nasledovala dalsi prednaska, a to o kiltech, jejich tradici, vyrobe, historii. Ucast  byla priblizne stejna jako v kostele.

Kdyz se zaclo stmivat, sli jsme si s Jardou a Miluskou jeste zaplavat do jezera. Voda se zpocatku tvarila studene, ale po par tempech byla skoro prijemna. Zrejme jsme plavali trochu dal nez je tu normalni, protoze o nas dostal strach jeden ze zachranaru a chtel po Lide a Verce, ktere na nas dohlizely ze brehu, aby nas zavolaly zpatky.

Kdyz jsme se vratili, prave zacinalo promitani Garfielda. Po jeho skonceni jsme si jeste s Jardou pustili pred spanim Spidermana.

17.7.06

Dnes si tretina divek nechala prinest snidani do postele, protoze se chtely co nejdele prospat (a to byl vcera odpocinkovy den.

Po uklidu ubytovny byl meeting s Bobem. Predstavil nam Guse, ktery je jednim z mistnich expertu a bude nam pomahat a velet. Jinak nam v podstate rekl akorat abychom nepracovali prilis tvrde, nezapominali dodrzovat pitny rezim a dukladne odpocivat - takoveho zamestnavatele bych fakt chtel mit.

Metodou pokus-omyl jsem zjistil, ze vozik se da docela dobre tahnout i v jednom, kdyz se nenalozi vrchovate.

Druha skupina mezitim zacala s vyrobou kulis na divadlo.

K obedu byly opet syry doplnene jeste sunkou a vajecnymi bagetami.

Po obede se Hanka rozhodla vypudit vsechny z centra tim, ze si pustila Beethovena - nahodou docela hezka muzika.

Nase grupa prevzala vyrobu divadelnich potreb, zatimco ta druha sla do prace. Behem odpoledne prijel novy Brit (rika ze je Welsan, tak nemohu napsat Skot), Jonathan. Skoro polovina holek, vcetne Bubliny, ktera prijela dnes rano ho zacala balit.

Pred veceri jsme si zacali hrani zkouset, pricemz nas Fini nenapadne pozorovali z dalky. Jestli to bude v zaveru vypadat takhle, asi se nebudeme moci nikomu z cizincu podivat do oci. Nejhorsi je, ze Jarda nejen ze neumi sve texty, ale jeste ke vsemu nevi co znamenaji slova, ktera rika a jeste k tomu nam do toho Monika strasne kecala. Navic Miluska misto sve role predvadela exhibicionismus.

K veceri bylo neskutecmne hnusne kureci maso s kuskusem. Kure pry bylo varene jen v lehce osolene vode - vsichni zurive peprili a solili, aby prekryli chut zkazeneho masa.

Vecer prijela pani Gillian, aby precetla otazky kvizu, ktery musely vymyslet a napsat nase vedouci. Tenhle program byl naprosto nesmyslny, protoze tretina otazek byla smerovana na CR, tretina na Finsko a zbytek na Skotsko, takze odpovidala vzdy prislusna narodnost a ostatni sedeli a cumeli do blba.

Pak nam pustila DVD Statecne Srdce a dulezite se odporoucela.

Mezitim probihala konverzace divek s Jonathanem nasledovana prochazkou po okoli, ktere jsem se zucastnil i ja. Skoro vsechny holky na prochazce tvrdily, ze se jim Jon. vubec nelibi.

Po pulnoci jsme se ulozili do posteli, jen Jarda se sel sprtat sve divadelni texty.

18.7.06

Brzo rano uz to skoro vypadalo, ze bude prijemne zatazeno, ale pak se rychle rozjasnilo, takze se budeme zase smazit ve vlastni stave.

K snidani nam davaji stale to same, vetsina lidi uz ma rezervovana sva mista u stolu - proste rutina.

Nasledoval pravidelny meeting s Bobem, kde jsme se dozvedeli, ze zitra pracovat nebudem, protoze bude prilis horko a my stejne makame moc rychle.

Tereza s Monikou odjely do Helensburgu nakupovat potreby na cesky vecer a my jsme mezitim pripravovali kulisy a podobne, zatimco druhe dva tymy pracovaly.

K obedu byla pochybna polevka a toasty namazane vajickovou nebo houbovou pomazankou nebo se salatem a syrem.

Po kratkem odpocinku sla vozit sterk nase skupina - uz jsme odvozili temer celou hromadu. Monika odjela zpatky do Helensburgu, asi se ji tam libilo. Nepracujici vybarvovali kulisy temperami privezenymi z mesta.

Po praci jsme si skocili do jezera zaplavat a krapet se opalit na plaz. Mezitim se vratila Monika.

Vecere byla dnes vyborna: brambory, ryze s cerstvym hraskem, brambory pecene ve slupce, spousta zeleniny a pizzoidni zakusek.

Pote prijel do mistniho kostela pevecky sbor v krojich z Francie. Skoro vsichni jsme se sli podivat (poslechnout). Mimo jine zpivali i jednu ceskou pisnicku, ale naprosto nesrozumitelne. Jinak to bylo velmi hezke.

Sboriste spolu s obyvatelstvem Lussu jeste docela dlouho oxidovali pred NASIM centrem. Pote co konecne vypadli jsme si tam sli sednout, poslouchat hudbu... a dlouho do noci jsme si povidali (jako jen ja, Jarda, Monika a Miluska, ne vsichni).

19.7.06

Tak dneska ma byt jeste vetsi vedro nez vcera....to uz se asi usmazime. Meli jsme jet do Balochu, ale jediny, komu se tam chtelo byly Tiina a Tiinu.

Snidane byla naprosto obvykla (premyslim, ze ji sem uplne prestanu psat).

Hned pote jsme uklidili toalety - asi se nam to az tak nepovedlo, protoze Bob nasi tezkou praci reklamoval.

Nasledoval ranni meeting, na kterem jsme se dozvedeli, ze vzhledem k dnesnim vysokym teplotam pouze doodvozime zbytek sterku a zpevnime trochu cestu vetvemi. Tak se i stalo, akorat klacky jsme sbirali na louce a shodli jsme se, ze za chvili shniji a na ceste bude jeste vice bahna (vymyslel to Gus). Vubec je to zvlastni, kolik muselo byt takhle na loukach vody, kdyz uz skoro tyden sviti slunicko a stale jsou podmacene.

I po kratke praci jsme se museli jit zchladit do jezera, ktere uz je docela teple.

K obedu jsme naprosto nepokryte dostali zbytky toho, cim byli vcera pohosteni Francouzi. Jak rekla Lida, nejhorsi na tom bylo, ze nam to hrozne chutnalo.

Po obede jsme se flakali - chodili jsme k jezeru, hrali karty (naucili jsme Jonathana prsi), cetli  knizky....zkratka jsme relaxovali.

K veceri bylo pecene jehneci s bramborovou kasi a rajskym protlakem.

Hned potom co jsme dojedli nas nalozili do aut, ktere nas odvezli k molu, z nehoz jsme si nastoupili do vyletni lodi. Ta nas dve hodiny vozila po Loch Lomondu. Mimo kras jezera a jeho okoli se nam zamlouval i kapitan, protoze s nami normalne mluvil z okna, poustel nam muziku, a kdyz slysel, jak holky zpivaji (coz mimochodem provozuji temer neustale), pozval je, at si prijdou zazpivat do kabiny k mikrofonu, cehoz vyuzila akorat Miluska (kdo jiny take), a to hned dvakrat.

Po navratu jsme jeste nacvicovali divadlo (uz nam to docela jde), dvakrat jsme si projeli celou hru.

Pak byla jeste diskoteka (bez alkoholu, takze o nicem, vic nez pulka lidi sla misto toho spat)

20.7.06

Rano jsme se konecne probudili pod zatazenou oblohou. To slunicko uz me zacinalo stvat.

Snidani jsme s Jardou zaspali, ale pry byla opet stejna. Hned pak se konala vyprava do tovarny na kilty, kterou jsme take zaspali, coz vsak bylo, jak se pozdeji ukazalo, jedinym na nasim stestim, protoze ti, kteri se zucastnili postavali ctvrt hodiny pred zavrenou tovarnou a pak se vratili zpatky.

Pred obedem jsme hlavne pripravovali divadelni kostymy.

K obedu byl uz trochu stereotypni syrovo-sunkovy talir. Mnohem zajimavejsi informaci ovsem je, ze sFinaci nam s naprosto drzou samozrejmosti zasedli NAS kulaty stul, u ktereho se sedi tak strasne blbe. Nikdo se s nimi o tom nehadal, ale rozhodne se nam to nelibilo.

Po obede nasledoval meeting s Bobem, kde jsme se hlavne dozvedeli, jak to s nami bude pristi tyden - moc jasne to tedy neni, predevsim nevime, jestli vubec dostaneme najist, coz je uplne nejdulezitejsi pro Lidu, ktera samozrejme musi jist pravidelne.

Na chvilku jsme sli polozit nove placate kameny na stezku.

Pote zaclo peceni bramboracku, kterymi budeme vecer prezentovat ceske jidlo. Jsou po te dobe skutecne dobre. Mezitim probehlo doladovani divadelnich rekvizit, zkouseni hudby, projektoru, a tak....

K veceri bylo fish and chips, ale zdaleka ne tak dobre jako to, co nam privezli prvni den.

Po veceri jsme meli zhruba hodinu a pul na prevleceni, naliceni a generalku. Vsechno vyslo, a tak predstaveni zacalo prave v osm. Publika se seslo hojne, mimo Finu a mistnich prisly jeste kdejake babky. Uz od zacatku se vsichni smali Jardovu ztvarneni idiota, ale poradny vybuch smichu zaznel az kdyz na scenu vylezla princezna (no,jak tak koukam na posledni vetu, napada me, ze zni trosku sobecky, vzhledem k tomu, ze princeznu jsem hral ja, ale uz ji necham bejt).

Vladce zacinalo natekat koleno a mela ho cim dal tim vetsi.

Po divadle Verca s Katkou predvedly narychlo pripravenou gymnastickou sestavu, coz se take libilo. Pote nasledoval presun do centra, kde nejprve zaznely fletny (Verca, Monika, Terka), pak byla pomoci prezentace promitane na platno predstavena Ceska Repubka a Mikroregion Venkov, nasledoval sborovy zpev (vsechny divky mimo Vladku), Milusky solo doprovazene moji hrou na notebook, kviz z CR, ochutnavka bramboraku a slivovice, kterou s sebou mela Monika, vyhodnoceni kvizu a uplne nakonec ceska hymna zpivana vsemi Cechy.

Vsem se nas vecer moc libi  a Dane dokonce vbehl do ubytovny, kde pokrikoval, ze to bylo skvele, abychom ho vsichni slyseli.

Ted uz bylo jasne, ze Vladcinu koleno si vynucuje pozornost, a tak bylo rozhodnuto, ze zitra pojede do nemocnice.

Po tezke praci si starsi osmnacti let zasli na vyslouzenou odmenu, ale jen jednu, protoze v jedenact zavirali.

Kdyz jsme se vratili, Pekka s Heidi sledovali podivny film, ve kterem se mluvilo jak anglicky, tak nemecky. Uvarili jsme si kavu, caj a film dokoukali. No, a pak uz byl cas jit spat.

21.7.06

Rano bylo opet zatazeno. Ne ze by bylo nejak zima, spis se mi jeste porad zda, ze by mohlo byt o trochu chladneji.

Na snidani jsme si pospisili, a tak jsme dorazili drive nez Fini a obsadili jsme si stul, ktery nam pravoplatne patri. Dostali jsme obvykle menu.

Dnes se pracuje jen rano a jeste ke vsemu dobrovolne. Takze sli vsichni krome tech, kteri jeste spali. Kopali jsme cestu, ponevadz sterk uz dosel a novy bude privezen az pote, co odjedem. Ackoliv jsem se poradne zapotil, podarilo se mi vykopat stejny kus jako byla polovina prace celeho finskeho tymu (neni divu, pri tom jejich postavacim stylu prace). Rychle jsem si sel pred jidlem zaplavat do jezera.

Vladka se vratila z nemocnice s obvazanou nohou. Koleno je namozene (zrejme z nedelniho vystupu) a Vladka musi chodit o berlich. V pondeli pojede na kontrolu.

Pri obede jsme byli prilis pomali, a tak u naseho stolu opet sedeli Fini. Co se tyce slozeni, obedy jsou v posledni dobe take porad stejne, nejak na nas zacinaji kaslat - neni divu, kdyz uz jsme udelali vsechnu praci.

Odpoledne jsme nemuseli nic, krome vyplneni jednoho z dalsich Monicinych dotazniku (rozdava dotazniky vsude, Fini take dostali), a tak jsme si cetli, spali, Miluska se dokonce opalovala pod skrytym slunickem, dokud na ni Jarda nevylil kybl vody. Zajimavou prihodou bylo akorat to, jak Monika nabijela jakymsi Polakum baterky a pak jim s nimi utekla nekam pryc.

K veceri byla odporna gulasovita smes s houbami a bramborovou kasi, podle me hrozna brecka.

Pak byl Skotsky vecer s Gillian. Byl docela kratky, takze nam nevadil. Az pak pozvala dva hudebniky, kteri pro nas hrali az do pul jedenacte, coz vetsinu lidi nebavilo.

Vecer jsme jeste vedli debatu o nasem mikroregionu a take jsme byli ujisteni, ze pristi tyden dostaneme najist..

22.7.06

Rano jsme vstali vcas, ponevadz hned po snidani vyrazime opet do hor. Nasim pruvodcem tentokrat bude Gus. S sebou jsme si udelali sendvice a nabrali ruzne tycinky. Lida s Vercou nedostaly, protoze jedou mist vyslapu do Helensburghu

Bohuzel bylo rano zatazeno, tudiz hrebeny hor zustavaly skryty v mracich, a tak jsme sli udolim podel ricky. Gus nam ukazal rostlinu, ktera vydava zapach odpuzujici midges. Stacilo rozetrit jeji listy po kuzi a razem se o nas prestaly zajimat. Gus toho vubec o mistni prirode vi hodne. Kolem poledne jsme si dali pausu, posedeli, neco pojedli....a mezitim se rozjasnilo, a tak jsme si to namirili primo na hreben.

Kopec se nezdal, ale byl tak prudky, ze jsme obcas museli  lezt po ctyrech. Vystupovali jsme podel pramene, ktery nejen ze mel pitnou vodu, ale jeste ke vsemu velmi chutnou.

Uz cestou nahoru se nam oteviral nadherny pohled na okolni krajinu, ale kdyz jsme po hrebeni dosli pul kilometru k nejblizsimu vrcholu, mam pocit, ze se jmenoval Glen Moloch, zacali jsme fotit vsechno okolo....takova krajina se jen tak nevidi.

Po dalsim odpocinku jsme zapocali sestup, ted uz po hrebeni, takze nebylo treba valet sudy. Presto najednou vesely hovor na pozadi ovciho beceni prerusily nalehave vykriky. Nekomu se neco stalo. Ti, kteri byli jeste nahore se rozbehli zpatky. My mohli jen cekat. Za chvili se na horizont vyskrabaly tri postavy jdouci tesne vedle sebe a za nimi jeste nekolik dalsich. Po nekolika okamzicich bylo jasne, ze dva lide mezi sebou nesou tretiho, ale stale jeste nebylo videt, kdo je kdo. Shodli jsme se, ze zraneny je bud Miluska nebo Katka, protoze ostatni jsme videli bezet nahoru. Byla to Miluska nesena Terezou a Jardou a mela pohmozdeny kotnik (stale si jeste nejsme jisti, co presne s nim ma). Prestoze svah uz byl mirnejsi, slezalo se nam spatne, ale bez vetsich obtizi jsme nastridacku donesli Milusku k nejblizsi farme, ktera patrila rediteli mistniho narodniho parku. Ten uz ji odvezl do Lussu, kam jsme take po pulhodine dorazili.

Miluska ma kotnik lehce natekly, ale prilis ji neboli. Skace po jedne noze, pricemz se opira o pujcenou berli.

Dnes byla misto vecere opet barbeque, takze jsme se poradne nacpali.

Vecer jsme se divali na Taxi 2.

23.7.06

Protoze je dnes nedele, vstavame o hodinu pozdeji, stejne tak i snidane je dnes az od pul desate.

Dopoledne se nic nedelo, meli jsme volno, a tak jsme si pustili Okrsek 13. Miluska odhodila berli a zacala predstirat kulhani bez ni.

K obedu bylo to same co cely tento tyden.

Odpoledne byly Highland games, na ktere jsme vcera vyfasovali volne vstupenky. Zahajeny byly uz dopolednim pruvodem tvorenym dvacitkou dudaku a ctyrmi bubeniky v kiltech, za nimiz se tahl dav prostych lidi. Zavodilo se v mnoha disciplinach: Behy na vsemozne vzdalenosti, cyklistika taktez, pretahovani lanem, skoky vysoke i daleke, hod kladivem, hod kladou a dalsi.. Mimo to byly kolem jeste stanky s ruznymi suvenyry, se zmrzlinou, stanek kde vam pomalova oblicej, atrakce pro deti... Chteli jsme si jit sednout na tribunu, ale stalo to libru, takze jsme se usadili v trave. Hry nebyly zdaleka tak zajimave, jak jsme ocekavali, takze po hodine sezeni uz jsme Byli docela znudeni, a tak jsme si sli znovu prohlednout stanky. U malovaciho jsme narazili na Finy s Jonathanem, ktery si prave nechaval pokreslit oblicej kytickama. Vypadal pak jako jeste vetsi blbec nez obvykle.

Vydali jssme se na zpatecni cestu. Miluska stale jeste kulha a pouziva to jako vymluvu k tomu, aby se opirala o kde koho. Vladka je na tom podstatne hure. Chodi stale o berlich a kus jsme ji dokonce nesli.

Pekka si na hrach koupil kilt (koupila si ho i Heidi - meli mnozstevni slevu, ale Pekka byl narozdil od ni nescetnekrat fotografovan).

Po veceri (kure s bramborovou kasi) jsme zhledli Klub sracu a nekteri z nas se vydali na jedno. Krome leadru se nikdo dlouho nezdrzel. Po navratu jsme se s Jardou jeste jednou divali na Okrsek 13, po cemz jsme se tentokrat pred pulnoci odebrali do posteli.

24.7.06

Tak dneska odjizdime do sveta (Skotska). Uz od vcera si balime veci, ktere budeme nasledujicich pet dni potrebovat. Zavazadla mame spolecna vzdy po dvou nebo po trech, aby se nam dobre vesla do autobusu. Rano byl samozrejme docela chaos, protoze jsme narychlo dobalovali, a jeste ke vsemu jely Miluska a Vladka do nemocnice, aby jim byly prohlednuty nohy.

Autobus na nas cekal na zastavce, protoze k ubytovne by se pry nedostal. Dane nam s sebou dal nejake jidlo a penize na jeste dalsi jidlo a na vstupy.

Nastoupit jsme stihli vcas, ale nakonec jsme stejne jeste cekali na mrzaky, a tak jsme si jeste dosli koupit zmrzlinu nez pojedeme.

Asi po hodine jizdy jsme se zastavili v jakesi vesnicce, abychom se tam porozhledli. Hlavni turistickou atrakci tam byl nejspis zamek, bohuzel na soukromem zemku, takze jsme ho mohli jen ocumovat pres plot. Monika tam aspon ukradla plakat.

Meli jsme vsichni mapku vesniceale ta byla uplne k nicemu, protoze spis pripominala hezkou kresbu, podle ktere se neda orientovat ani nahodou. To take zpusobilo, ze jsme fast food, ve kterejsme se chystali najist hledali vice nez ctvrt hodiny. Dostali jsme kazdy deset liber, s tim ze si mame vzit uctenku a zbytek vratit. Uz jste si nekdy zkouseli brat uctenku ve fast foodu? My jo...

Po jidle jsme opet nastoupili do autobusu a pokracovali jsme do Obanu. Opet jsme se mohli pokochat skotskou prirodou, ale samozrejme uz nefotime jako silenci, jak tomu bylo pri nasi prvni jizde pred dvema tydny. Popravde jsme spis pospavali.

V Obanu jsme se ubytovali v hostelu. Zvenku vypada trochu jako zamecek, zevnitr vypada dost pouzite, misty spinave. Obzvlast Lida s Vercou si stezovaly na cistotu sveho povleceni. Bydlim v pokoji se svymi spolubydlicimi z Lussu plus jeste s dvema malymi ukecanymi Finy, kteri neumi anglicky.

Veceri si delame sami - my zvlast a Fini zvlast, ale z jednech zasob. Dnes jsme meli spagety.

Scott nas pozval na beachparty. Sli jsme dvacet minut po pobrezi az na plaz s jemnym piskem, kde jsme se posadili a cumeli na sebe. Pote co Scottovi pratele vypili kazdy sve jedno pivo si sli hazet kameny do vody. Nas to prestalo bavit po pul hodine.

Jeste jsme chvili courali po meste nez jsme se vratili na hostel, kde nam Monika vypravela az do pulnoci sve trapasy. Zajimolo by me, ze ktere knizky je bere :-P

25.7.06

K snidani jsme si udelali totez, co jsme jedli posledni dva tydny.

V deset jsme meli vyrazit do mesta projit se po pamatkach, spolecne, abychom meli pripadne levnejsi vstup. Za pet deset Monika zmizela, takze jsme sli sami.

V mistnim koloseu jsme se potkali se Slovenskymi cyklisty, kteri putuji svetem (8 000 km behem 80 dni), takze jsme si mohli pokecat rodnym jazykem. Prohledli jsme i par obchodu.

K obedu jsme vyfasovali instantni polevku, at si s ni udelame co chceme. Ja ji vysypal do horke vody.

Odpoledne jsme meli opet volny program. Zase jsme sli do mesta. Tentokrat jsme navstivili muzeum druhe svetove valky a hodne obchodu (zensky). Obzvlast nas prekvapilo, ze jsme nemohli sehnat prazdne DVD. Asi tu piratske kopirovani moc nekvete.

K veceri bylo rizoto. Varila druha skupina nez vcera a my jsme je zase vystridali pri myti nadobi. Mimochodem v kuchyni a jidelne se da zaslechnout nescetne mnozstvi ruznych jazyku, protoze vetsina zde ubytovanych jsou cizinci.

Scott nas opet pozval na party, ale tentokrat pry na poradnou. No, radeji jsme nakoupili trochu vlastniho piva, a pak teprve jsme sli za temi, kteri uz se Scottem odesli. Cesta nam byla popsana "kousek za tou plazi, kde jsme byli vcera". Dosli jsme dvakrat tak daleko a ocitli jsme se v nejakem kempu, kde koncila cesta  niz jsme meli jit. Pokusili jsme se napsat SMS Scottovi, ale nedosla mu. Nakonec Verca zavolala Milusce, ktera uz byla na miste a ta nas navedla za kemp do travy a kapradi.

Tam uz se bavilo kolem dvaceti Skotu, pivo pro nas samozrejme nemeli, chlastali rovnou tvrde. Bohuzel, party mela spoustu nevyhod: 1) Napitemu Skotovi rozumi nejspis jen napity Skot. 2) Vsude bylo spoustu midges. 3) Prumerny vek byl 16. 4) Vsude bylo spoustu midges. A tak jsme se po vypiti naseho piva odebrali zpatky do hostelu. Prave pred zacatkem bourky (no dobre, ta bourka nas minula, ale stejne).

26.7.06

Druhe rano v Obanu. Take uz jedeme pryc. Jak jsem se tak rozhledl po pokoji, ani jsme nestihli vybalit (ne ze by bylo kam) a uz se zase pakujem.

Snidani si dnes kazdy delal sam, z obvykle nabidky: toast, sunka, syr, cornflaky....jen mleko nebylo, ponevadz jsme zjistili, ze zkyslo.

Po snidani jsme sebrali sva zavazadla a opustili hostel. Protoze nevime, jestli jeste uvidime Tiinu, pro jistotu jsme se s ni rozloucili uz ted, pred autobusem. Ten mame jiny nez v pondeli, ale ridic zustal stejny.

Cesta trvala asi dve hodiny,  kterych jsme vyuzili k dospani toho, co jsme nestihli behem predchozich noci.

Zda se, ze Skotske hostely jsou vsechny obdobne. Odemyka se take kartou, do kuchyne se dostane kazdy a muze v lednici ukrast cokoliv,pokud ho pri tom nepristihne pravoplatny vlastnik a princip pouzivani lozniho pradla je take podobny (u obou dost pochybny). Jen tady ve Stirlingu vsechno vypada tak nejak cistsi a take jsou "socky" na kazdem pokoji.

K obedu jsme rychle ukuchtili testoviny s fazolemi a salat. Mezitim nam prijel Bob s nakupem, dal nam dalsi penize a zavdl nas na hrad, kde zaplatil vstup. Hrad nebyl nic moc, i kdyz to mozna castecne zpusobily anglicke napisy, ale byl z nej hezky vyhled.

Z hradu jsme sli rovnou do historickeho vezeni. Chlapek, ktery tam provadel byl skvely, akoratze mu nebylo prilis rozmet. Vezeni bylo take velmi pekne a dozvedeli jsme se tam o moznosti vyrazit vecer na cestu duchu.

K veceri byl salat ze zbytku testovin, rajcat, tunaka, majonezy a buhviceho jeste + varene vajicko, brambory na loupacku a hruskovy kompot - proste si vsichni stezovali, jak jsou precpani.

Po veceri jsme sli na jiz zminovanou cestu duchu. Zacinala pred zalarem a uvital nas stejny pan, jako ve vezeni. Cesta byla vlastne takove putovni divadlo - prochazeli jsme hlavne hrbitovem a koncila v nejakych troskach domu. Mimo bachare na ni ucinkovala jeste jakasi mala zenska. Hrali kazdy nekolik roli, hrozne pekne, ale bohuzel nebylo rozumet, takze zatimco Britove se lamali smichy, my jsme se jen pritrouble usmivali.

Kdyz jsme se vratili na hostel, uz se stmivalo. Zbytek vecera byl pochopitelne volny.

27.7.06

Rano si nas Monika svolala a rozdala nam po triceti librach - na jidlo, ovsem vyhradne na jidlo. Muzeme si koupit cokoliv jedleho, pod podminkou, ze od toho budeme mit ucet.

Skoro hned po snidani jsme se opet sbalili a odjeli jsme autobusem do Edinburghu. Cesta nebyla dlouha, kokem hodiny, a tak jsme v hostelu zjistili, ze nastehovat se muzeme az po obede a ze zatim mame vypadnout nekam do mesta.

Opet jsem zjistil, ze s holkama se nakupovat neda - akorat lezou z jednoho obchodu s hadrama do druheho obchodu s hadrama. Po straveni patricne doby provozovanim teto zabavne cinnosti jsme si zasli do McDonalda, mistniho obcerstveni pro chudaky, na obed. Samozrejme jsme neopomeli vzit si ucet.

Edinburghsky hostel se podobal ostatnim hostelum. Take se nachazi ve starsi budove, dvere od pokoju se take oteviraji kartou, kuchyn vybavena stejne, akorat dovnitr se nedostane jen tak nekdo, protoze kazdy musi zazvonit, recepcni si ho prohledne pres kameru a pak teprve otevre dvere (ne, skutecne k nim nebeha, ma tam takovy bzucak jako je u nas v panelacich). Co se tyce socialnich zarizeni, tak tady jsou na nejniz i urovni - na chodbe a jeste k tomu malo a spatne.

Po ubytovani jsem se rozhodl vyhledat supermarket. Diky zeleznici jsem trochu zabloudil, ale nakonec jsem uspesne dorazil k Lidlu, kde jsem zakoupil syry a ukradl dostatek uctenek za jidlo (pripadal jsem si dost divne, kdyz jsem behal po parkovisti a sbiral listky, ktere upadly jinym lidem. Obzvlast jsem se obaval toho, ze se me nekdo anglicky bude vyptavat proc to delam.

Monika moje listky z Lidlu prijala, a tak muzu zbytek penez utratit za co chci, i kdyz jeste nevim, co to bude.

S Jardou jsme ze zbytku zasob uvarili veceri. Bylo to dokonce dobre.

Po slehnuti jidla jsem zavedl Lidu, Vercu a Jardu k Lidlu, aby si take nasbirali sve uctenky. Opet jsme si pripadali trapne, ale za ty penize to prece stoji.

Vecer se konal akorat sraz s Polakem, jehoz jsme potkali v Luss, a jeho kamarady, na ktery jsem nesel.

28.7.06

Rano hned po snidani jsme si museli sbalit svych pet svestek a vypadnout z hostelu. Po dobu, kdy se budeme poflakovat po meste si zavazadla muzeme nechat v jedne z mistnosti.

Napred jsme vyrazili na hrad, ktery jsme dukladne zdokumentovali ze vsech stran. Dovnitr jsme se nedostali, protoze to stalo £10.30, coz je moc.

Tesne pod hradem jsme ve whisky shopu zakoupili whiskovou marmeladu. Divky pochopitelne nemohly opomenout navstevu par desitek obchodu s hadrama, a tak jsme se do McDonalda doplazili az po poledni. Tam jsme se radne obcerstvili a nekolikrat si dosli natocit piti, ktere si kazdy smi natocit jen jednou.

Lida s Vercou sly nakoupit jeste nejake obleceni, zatimco ja, Vladka a Jarda uz jsme se jen odbelhali zpet do hostelu se zasobou ukradenych heliovych balonku Happy Meal, ktere jsme vzapeti vyuzili ke zmenam hlasu.

Asi dve hodiny jsme se jen tak povalovali ve spolecenske mistnosti (do pokoju uz jsme samozrejme pristup nemeli), a pak jsme s Vladkou vyrazili pro nove piti a balonky. Piti uz tocil jeden ze zamestnancu, asi prave kvuli nam. V ramci kryciho manevru jsem si sel koupit burger, bohuzel jsme si s obsluhou zrejme prilis nerozumeli, takze mi nalozil hned cele menu. Vysvetlovat mu neco bylo nad me sily, tak jsem proste druhy obed

snedl. Mezitim chlapek od piti odesel, a tak jsme mohli konecne nejake ukoristit. Na balonky jsme meli smulu, jedine tri ktere tam byly se vznasely mimo dosah u stropu.

Holky jeste vyrazily k hradu pro suvenyry, na coz uz jsem vazne nemel naladu, radeji jsesi otevrel knizku.

Kratce po seste dorazil nas autobus, do nehoz jsme prenesli nase zavazadla a odjeli do Lussu (domu).

Zatimco jsme cestovali po Skotsku, Andy pro nas zpracoval veskere fotky porizene Danem do slideshow s hudbou na DVD, a tak jsme se radi posadili do centra a zhruba hodinu prohlizeli fotky. Pak jeste jednou, pro ty, kteri prvni promitani prosvihli.

S Jardou jsme se pripojili k Finkam, ktere sly plavat do jezera. Voda byla tepla jako kafe.

Docela dlouho do noci jsem si cetl, a tak jsem pristihl holky, jak provozuji po pokojich kanadske vtipy - uz meli skoro vsechny lidi pokreslene, veskere kliky namazane zubni pastou a zachody oznacene cedulkami DON'T USE. Dostal jsem za ukol pocmarat Heikiho a Pekku.

29.7.06

Rano jsem se probudil ponekud pozdeji, tak tak js m stihl snidani. Kanadska noc se  prilis nevydarila - pocmarane obliceje s  pres noc setrely do polstaru, pasta na klikach zaschla a vcas vstalo jen minimum lidi, takze "rozbite" zachody take prilis velky uspech neslavily.

Vzhledem k tomu, ze vcera privezli novy sterk, sli jsme jako prekvapeni dopoledne vozit kolecka. Bob i Dane nam sdelili, ze jsme se zblaznili.

Pred obedem jsme si zasli zrejme naposled zaplavat do jezera. Nakonec tam vlezla i Monika.

Odpoledne bylo volno. Mathew se s nami prijel rozloucit. Venoval nam kazdemu Skotsky suvenyr. My jsme mu dali take par darecku a k tomu kopii fotek z Pathway Project.

Ja jsem az do vecera vypaloval fotky.

Terka ma zitra devatenacte narozeniny, tak jsme dnes usporadali oslavu. Byla prekvapena a mela radost.

Fini sli brzo spat, jen my jsme zustavali v centru pres pulnoc.

30.7.06

V 5 jsme vstali, abychom se rozloucili s Finy, kteri leti uz brzy. Nektere holky i brecely. Vetsina z nas sla pote opet spat.

Po snidani nastalo dobalovani, louceni s Danem, uklizeni, Monika rozdavala zavazadla, ktera chce dovezt domu....chaos. Pred desatou uz jsme byli pripraveni k odjezdu, cekali jsme jen na autobus, ktery nakonec mel mirne zpozdeni. Presto jsme dorazili na letiste vcas, rychle nas odbavili, rozloucili jsme se s leadry, kteri zustavaji v Britanii a nastalo cekani na pristaveni letadla. To melo taktez mirne zpozdeni, vzletali jsme o dvacet minut pozdeji. Letadlo opet trapne nespadlo, a jeste ke vsemu letelo podezrele rychle, takze jsme v Praze byli drive nez vetsina rodicu. Jak prijizdela nase zavazadla, loucili jsme se a odjizdeli domu. Nakonec se nas precejen vratil plny pocet.

Více fotografií naleznete zde: http://www.maskrajinasrdce.cz/cs/galerie/fotogalerie/2006-pathway-project-i-rekreacni

Datum projektu: 
Neděle, Červenec 9, 2006