"Local solidarity action" ve Francii 9.- 16.7.2010

Den 1 – Pátek 9.7.2010

Na letišti Ruzyně se náš český tým setkal kolem 11hod, což bylo dle plánu. V podstatě vše šlo podle plánu od zakuklení zavazadel celofánem po nalodění na palubu letadla. Nikomu se neudělalo špatně, nikdo nic neztratil. Po přistání nás již očekávalo nesnesitelné horko a Karim, černoch co odmítal rozumět anglicky, ba co hůř, odmítal Hance rozumět francouzsky. Každopádně nás informoval (francouzsky, samozřejmě), že je třeba hodinu vyčkat na skupinu Poláků. A tak nám řekl, že nás na tu dobu zavezou do parku. No, park se nakonec nekonal (mělo to být parkoviště), ale i tak jsme se ocitli někde, kde se dalo sednout a dát si cheeseburger.

Poláci přijeli, a tak jsme i my mohli pokračovat směr Reims. Město nás při výstupu z klimatizovaného autobusu uvítalo fackou parna. Hned jak jsme se začali ubytovávat, spontánně se mezi potenciálními obyvateli pokojů rozproudila hra škatulata hejbejte se. Jirka prohrál, vypadalo to, že si následujících několik dní vytrénuje toleranci na maximum.

Po večeři nebylo co dělat, tak jsme vyrazili na obhlídku města. Bylo tam všechno rozkopáno, protože se ve městě znovu zavádí koleje pro tramvaje. Ale katedrála Notre-dame byla úchvatná i kdyby kolem ní byla skládka, takže jsme se na pokoje vraceli nadmíru spokojeni.

Den 2 sobota 10.7.2010

Snídaně byla v 8:00 a v 9:00 jsme jeli autobusem MHD (autobusy překvapivě často řídily ženy J) na místo, kde se dějí volnočasové aktivity pro děti a mládež. Šlo o ohrazený park, kde bylo pískové hřiště na fotbal a volejbal a místa pro další hry. Poté, co jsme dorazili, tak se vybral zástupce z každé skupiny a šli se Slimanem do místního supermarketu, kde probíhalo vybírání peněžních příspěvků od místních obyvatel pro organizaci, která se zabývá prací s dětmi ze sociálně slabších rodin. Byly to zhruba tři až čtyři skupiny po dvou lidech, každá z nich měla kasičku a letáky s informacemi o sbírce. Bylo to zajímavé, protože většina z nás uměla francouzsky maximálně pozdravit a poděkovat, naštěstí tam byl pokaždé francouzský člen, který podával lidem detailnější výklad. Výměna lidí ve skupinách probíhala cca po hodině, takže se vystřídali skoro všichni členové jednotlivých národních skupin. Ostatní hráli mezi tím volejbal, fotbal a další hry jak sami mezi sebou, tak i s místními dětmi. Tento program trval celý den s tím, že byla v poledne přestávka a jelo se na oběd. Po skončení programu byla v půl sedmé večeře a po ní následoval francouzský večer, během kterého všichni napsali a poté prezentovali své jméno, zemi odkud jsou, které navštívili evropské země, koníčky a co očekávají od této výměny. Poté byla soutěž, kdy každý dostal papír s otázkami a ptal se dalších členů výměny na otázky. Pokud se mu povedly získat odpovědi a dosáhl celého řádku odpovědí, tak vyhrál J. Sliman také informoval ostatní účastníky, že má jeden z našich členů Jirka Janouš narozeniny, takže mu každá skupina zazpívala svou národní narozeninovou písničku J.

Den 3 neděle 11.7.2010

Celý den se nesl ve znamení „Paříž“. A tomu se muselo podřídit všechno – vstávali jsme tudíž o hodinu dřív než obvykle a už v 8 hodin jsme seděli v autobuse směr Paříž. Během cesty jsme ještě nepocítili tropické klima panující venku, které klimatizace autobusu přeměnila na chladivých 19°C. Po výstupu z autobusu jsme ale byli omráčeni vlnou horka, kterého jsme si „užívali“ celý den. Naše procházka Paříží začala pod Eiffelovou věží, kde se na nás po několika málo okamžicích vrhli prodejci přívěšků Eiffelovek, ve všech možných barvách. A oni věděli, proč k nám tolik chvátali – skupinka cca 30 cizinců (nás), jim určitě dala vydělat slušné peníze. Kvůli ohromným masám turistům, jsme si Eiffelku pouze vyfotili (ze stran, zespodu, z dálky i zblízka) a pokračovali dál směrem k Vítěznému oblouku. L’Arc de Triomphe je celkem monumentální stavba, která stojí uprostřed velikého kruhového objezdu. Tzn. že ty snímky, kde vidíte L’Arc de Triomphe zepředu jsou foceny s velkým nasazením a ostražitostí zprostřed 6-ti proudé silnice. Dále jsme pokračovali po Champs Élysées, která v mnoha ohledech připomíná náš Václavák. Spousta obchodů, spousta turistů a několik žebráků. Zajímavým a ne úplně příjemným zážitkem bylo hledání toalet v těchto končinách – nakonec to vyřešil „Mekáč“ a na naše poměry pěkně zanedbané záchodky. Po ulehčující návštěvě WC jsme si v jednom malém parčíku snědli připravené obědy (bageta, sušenka, chipsy, jablko…) a po krátkém odpočinku zamířili přes Jardins des Tuilleries k Louvru. Kvůli nedostatku času a přemíře turistů jsme opět zvolili variantu „okouknout zvenku“ a pokračovat dál. Jediní Češi se díky Pavly předchozí návštěvě metropole zkušeně vydali postranním vchodem do podzemí Louvru a výsledkem je společné foto s „inverzní pyramidou“, která hrála nemalou roli v Šifře Mistra Leonarda. A naše celodenní putování pokračovalo podél Seiny dál k Fontáně milenců. Krátce jsme nakoukli do Latinské čtvrti, kde jsme zapojili všechny smysly. Uzounké uličky, vůně všech možných národních kuchyní a spoustu barev na každém kroku jsme nemohli nezaregistrovat. A konečně jsme zamířili k Notre Dame. S trochou zklamání jsme konstatovali, že ta v Remeši je poněkud zajímavější a dle našeho zkušeného architektonického oka i lépe řešená. A opět nastalo hledání záchodků. Ty veřejné byly „hors service“, což znamená mimo provoz. A tak nezbylo než zkusit nějaké restaurace. V jedné se nám nakonec podařilo najít ono vysněné zařízení. Hned jsme se pobavili při Jirkově popisu, jak „do těch mušlí někdo položil pořádný dva kabely“. Poslední zastávka byla v blízkosti Centre Pompidou, kde jsme si užili 30-ti minutový vytoužený rozchod, který ale většina z nás strávila odpočíváním ve stínu. Jedna z nejstrastiplnějších částí dne se odehrála při cestě metrem zpět k autobusu. Ani naši průvodci vůbec nevěděli, do kterého tunelu vlézt. Tím tunelem myslím neuvěřitelnou spleť chodeb spojující jednotlivé trasy metra. Připadali jsme si jak na útěku před spravedlností, kdy se prodíráme kanalizací – prostě jako scéna z akčního amerického thrilleru. Už jen třešničkou na dortu byli černoši naskakující do zavírajících se dveří, které je přivřely a nechtěly pustit nebo nedýchatelné ovzduší zaplněné všemožnými pachy. Prostě a jednoduše - ať žije pražské metro! Po poslední kapce stresu, kdy Jirku přivřely, pro změnu, automatické dveře na východu z placené zóny metra, jsme se vydali posledních několik stovek metrů k autobusu, který nás opět uvítal osvěžující teplotou. Cestu zpět jsme zčásti prospali a zčásti prokecali hodnocením Paříže.  Po příjezdu jsme všichni šťastně zalezli do sprchy a užili si večeři. Většina z nás si poté užívala okamžiky u projekčního plátna při sledování finálového zápasu mistrovství světa ve fotbale. A pak už jen sladký spánek… 

Den 4 Pondělí 12.7.2010

Po snídani jsme se i přes vydatný déšť vydali do centra pro sociálně slabé, kde pracuje Slimane. Okolo 10.hodiny přišly děti, kterým měl každý národ představit typickou dětskou hru. Největší úspěch však měl francouzský hip hop, který se děti učí už odmalička. Po polední pauze jsme šli do nedaleko bazénu, kde byly 50m plavecké dráhy a dokonce i tobogán. Šest z nás to tam ale moc nebavilo, tak jsme po domluvě s Karimem odešli na ubytování a na následnou prohlídku města. Dali jsme si typické crépes a navštívili spoustu obchodů, největší úspěch ale měly obchody se zlevněným oblečením, protože slevy dosahovaly až 70%. Je jasné, že nám takhle zlevněné oblečení a doplňky nemohly uniknout, a tak jsme se pak na ubytování vraceli s plnými taškami nejrůznějších věcí. Po večeři jsme se vydali do centra pro soc.slabé, kde proběhla 20 minutová přednáška, kterou vedla paní, co pracuje v místní organizaci, která pomáhá chudým. Součástí přednášky byl také krátký film. Následoval polský večer. Nejdříve nám Iwona představila Polsko, dále jsme shlédli krátkou prezentaci o jejich zemi a pak nám holky ukázaly tradiční polský tanec, který nás později učily. Za pozornost jsme pak byli odměněni polskými bonbony. Po pěší procházce nočním Reims jsme padli do postele a spali až do rána.

Den 5 Úterý 13.7.2010

Dnešní den začal stejně jako každý – stále těžším vstáváním, bagetovou snídaní a francouzským rapem. Ale přeci jen bylo něco nového. Oblékli jsme si týmové trika a Jirka Kudrnů nemohl najít svou oblíbenou kšiltovku. Bylo vidět, že ho to velice trápí a to beze srandy. V devět hodin jsme vyrazili do centra pro mládež, kde jsme se rozdělili do 4 skupin podle národnosti. Každý tým se měl věnovat dětem – hry a různé aktivity. Naše české hry měly úspěch. Jako první se děti rozcvičily na skákacím panákovi, dále si vyzkoušely hru na čerty, slepou bábu, rybičky a rybáři. Menším problémem byla komunikace s francouzskými dětmi, jelikož byly ve věku do deseti let a anglicky uměly stěží bye bye, ale Anka D´luá (Hanka Dlouhá) jako leader nás překvapila svým francouzským vystupováním. Díky ní děti snáz pochopily smysl her. Špunti se mezi skupinami střídali po půl hodině. Myslím, že jsme si to všichni velice užili. Až na pár výjimek všichni spolupracovali tak, jak měli. Ovšem všichni jsme byli hotoví z naší malé rybičky, bohužel si nevybavuji jméno, která přelstila rybáře dvakrát po sobě. Děti se prostřídaly ve všech skupinách a díky jejich elánu všem pořádně vyhládlo.

Oběd byl jako vždy výborný a Jirka pořád nemohl najít kšiltovku. Celé odpoledne jsme měli free time, a proto jsme vyrazili do města samozřejmě na nákupy :-D . Někteří vydrželi běhat po nákupech klidně celé odpoledne. Nejoblíbenějším obchodem se stal Jeniffer, kde se ceny pohybovaly proklatě nízko. Do večeře si každý dělal to, co chtěl. Někdo odpočíval na pokoji, jiní zas chodili po památkách. Těsně před večeří se stal zázrak. Jirka našel konečně svou čepici, která samozřejmě byla v jeho pokoji.

V devět hodin jsme se s celou skupinou vydali na autobus, který nás vysadil ani nevíme kde a odtud jsme šli na místní koncert. Nepochopitelné pro nás bylo, že na tak velké slávě nebyl ani jeden záchod nebo stánek s občerstvením. Nicméně vystoupení skupiny ze severozápadu Francie se všem velice líbilo. Dále zde vystupovali i stepaři, kteří byli taktéž výborní a o stupeň vylepšovali atmosféru už tak dobrého koncertu. Vedle pódia se do hudby pohybovaly fontány a koncert byl zakončen velkým ohňostrojem. Cesta domu byla poněkud složitější. Díky velkému počtu lidí jsme se málem ani nenacpali do autobusu. Nakonec jsme to ale zvládli. Jak Češi, Poláci, Litevci tak i Francouzi byly po tomto náročném dni unavení, tak jsme padli do postele a spali.

Den 6 Středa 14.7.2010

Po úterním náročném večerním (nebo spíše nočním) programu jsme se ve středu dočkali volného dopoledne. Většina z nás si přispala a na snídani se objevila až těsně před devátou hodinu. Někteří měli dokonce spánkový deficit tak velký, že se rozhodli relaxovat celé dopoledne a ihned po snídani se vrátili do postelí. My jsme se však s Hankou a Jirkou rozhodli objevovat další krásy Reims a vydali se s mapou v ruce do města. Cílem našeho minivýletu byla bazilika Saint Remi. Cestou ke katedrále jsme se procházeli úzkými uličkami s téměř pohádkovými domečky, vyfotili jsme Jirku u francouzského miniautíčka, ochutnali jsme delikatesní croissanty z místního pekařství a hlavně jsme si užili Remeš bez křiku francouzské skupiny, přemíry turistů, obchodů se slevami a rozkopaných hlavních ulic. Dokonce jsme už z venkovního pohledu na baziliku uznali, že je ještě krásnější než katedrála Notre Dame. Interiéry baziliky jsme byli tak okouzleni, že jsme se zapomněli podívat na hodinky, a na zpáteční cestu nám zbyla pouhá čtvrt hodina, takže další „kochání se“ krásami Reims proběhlo „za letu“. Poté, co jsme přiběhli k hostelu, jsme zjistili, že Slimane změnil původní plán jít na barbecue do centra pěšky a rozhodl se jet autobusem. Českému týmu to ovšem zapomněl oznámit, takže Jirka musel doběhnout pro zbytek naší skupiny do hostelu. Naštěstí jsme vše stihli a v pořádku dorazili do centra. Po příjezdu na místo jsme nejprve pomohli s přípravou stolů a židlí a pak jsme se rozhodli odpočívat ve stínu stromů. Po obědě, na který se všichni vrhli jako kobylky, jsme se autobusem přepravili k Champagne sklepům. Náš odborník přes automobily Jirka nás informoval, že značka  G.H.Mumm, jejíž sklepy a muzeum jsme měli navštívit je oficiálním sponzorem F1 a že se tedy tímto „šampaňským“ polévají vítězní borci na stupních vítězů. Prohlídka muzea byla velice zajímavá a poučná, ale nejvíce nás zajímalo, zda dojde i na degustaci. K naší velké radosti se na ní opravdu dostalo a na konci prohlídky jsme každý vyfasovali sklenku s pěnivým mokem, což jsme nezapomněli náležitě zdokumentovat našimi fotoaparáty.

Den 7 Čtvrtek 15.7.2010

Po vydatné snídani jsme se vydali za dětmi. Po předchozí skupině her jsme se tentokrát rozhodli pro klidnější variantu ve formě výtvarné aktivity. Děti si obkreslovaly ruce, vybarvovaly je a potom je lepily na veliký papír s nakresleným kmenem. Výsledkem byl pěkný strom, kterým jsme ozdobili stěnu centra Maison de Quartier. Některé skupinky dětí stihly ve vyhrazeném čase i obkreslování celé postavy a následné domalovávání oblečení, částí těla atp. Zatímco většina z nás pracovala s dětmi přímo v centru, Hanka S. a Hanka K. šli do jiného centra, kde na ně čekaly jak děti, tak i spousta hraček. Ve stejné době Monika a Katka připravovaly bramboráky jako ochutnávku typicky českého jídla. Poláci připravili boršč s pirohy (instantní verzi), Litevci bramborový salát se zeleninou a Francouzi rýžový salát s tuňákem. Určitě vás nepřekvapí, že bramboráky zmizely jako první a dokonce i bez pomoci našich mlsných jazýčků. Tak jsme místním kuchtíkům předali recept a hrdě reprezentovali naši kuchyni. Následoval dezert v podobě creme brillée, což je něco jako pudink, který se posype třtinovým cukrem a ten se zkaramelizuje plynovým hořákem. Tento úkon byl odměněn potleskem publika (nás) a pustili jsme se do ochutnávání.

Po obědě jsme se pomocí městské hromadné dopravy přepravili do hotelu. Po poledním klidu jsme vyrazili v doprovodu slunečného počasí do parku. Karim měl pro nás připravenou hru. Rozdělili jsme se do týmů podle národností s dvěma Francouzi v čele. Každá skupinka navíc ještě dostala několik francouzských dětí. Cílem hry bylo najít různá místa na fotografiích a plnit k nim dané úkoly. Někteří to vzali jako příjemnou procházku po parku, jiní se snažili, aby zvítězili a ostatní se jen tak poflakovali. 

 Po téhle aktivitě a naší poslední večeři mohl započít náš typicky český večer. Po dlouhých přípravách, domlouvání a zkoušení jsme začali pohádkou O veliké řepě. Největší úspěch sklidila babička v podání Jirky K. Po prezentaci jsme si všichni zahráli hru na zvířata. Velký sál na chvíli ovládli zvířecí zvuky a velký chaos. Po vyčerpávajícím výkonu se všichni vrhli na ochutnávky. Podávaly se různé oplatky, bonbony, trubičky, esíčka, čokoláda a české perníčky. Po ochutnávce jsme všechny naučili slova i kroky k mazurce a tím český večer skončil.

Sliman a další zhodnotili a zkritizovali celý projekt a polský tým se odebral na kutě. Letadlo jim totiž odlétalo brzy ráno. Večerní program tvořily zábavné hry jako tichá pošta, elektrika, šlapka a další. V úplném konci společenských her zůstal celý litevský tým a všechny tři Hanky. Rozhodli jsme se projít večerní Remeš. Navštívili jsme baziliku, pozorovali jsme zajíce pasoucí se v městském parku, na okamžik jsme zahlédli běžící kunu, poseděli jsme na náměstí a zpátky do hotelu. Kolem druhé rodiny ranní jsme se odebrali do postelí. A tím započala poslední noc našeho výměnného pobytu….  

Den 8 Pátek 16.7.2010

Poslední den výměny, pátek odstartoval pozdní snídaní, po které se někteří z nás vydali do města na poslední nákupy, jiní balili kufry, a jiní zpracovávali fotky…

Více fotografií naleznete zde: http://www.maskrajinasrdce.cz/cs/galerie/fotogalerie/9-1672010-local-solidarity-action-ve-francii

Datum projektu: 
Pátek, Červenec 9, 2010