Gross National Happiness v Polsku 12.-19.7.2009

Ve dnech 12.-19.7.2009 se uskutečnila mezinárodní výměna mládeže (Polsko, Česko, Litva, Francie) v Polsku pod názvem Gross National Happiness, kam se pod vedením Moniky a Pavly vydalo 10 mladých lidí z různých koutů MAS Krajina srdce. O prožitých nevšedních zážitcích vypovídají zápisky v deníčku...

NÁŠ DENÍČEK FULL OF HAPPINESS :-)

Den 1.: 12.7 2009

Odjezd do Polska se uskutečnil v přátelském duchu, a tak nám cesta poměrně rychle utekla. Po příjezdu na určené místo nás přivítal majitel zdejšího komplexu. Většina z nás byla po prvním seznámení s účastníky výměny v docela velkém šoku z komunikace. Proto jsme se rozhodli používat bloky, ale nakonec jsme dospěli k závěru, že bude lepší používat ruce a nohy, a tak jsme se všichni dostali k anglicko-česko-ručně-nožní řeči. Z dlouhé cesty jsme byli celkem vyhládlí a moc jsme se těšili na oběd, ke kterému měl být podle plánu „typicky“ polský řízek. K našemu nemilému překvapení nám však polská skupina místo řízku naservírovala jakousi kyselou polévku (jak jsme později zjistili, v Polsku jsou kyselá téměř všechna jídla) a omáčku se třemi masovými kuličkami, které nemohly nikoho zasytit. Po obědě nás polská skupina odvedla na hřiště, kde se měl hrát volejbal. Prvním úkolem však bylo odklidit z hrací plochy psí výkal, což zejména v litevském podání vypadalo velmi komicky. Nakonec se však úklid zdařil a mohla začít hra, která ale volejbal nepřipomínala ani vzdáleně. Po této „mezinárodní plácané“ odjela polská delegace přivítat delegaci francouzskou, která přiletěla na letiště ve Wroclavi. V tuto volnou chvíli bez Poláků nás políbila muzicírská múza, a tak jsme se dali do hraní na kytaru a zpěvu. Po společném hraní nás jedna z polských leadrů zaúkolovala vypeckováním třešní, které byli bohužel velice kyselé. Po této činnosti vypadala většina z nás jako řezníci po zabíjačce. Pak následovala hodinka nudy a tvorby prezentace o členech našeho týmu. Během její přípravy se k nám připojil i jeden nejmenovaný litevčan a zakoukal se do naší vedoucí Pavly. Dokonce ji chtěl pozvat na pokoj, ale celá naše skupina ho špatně pochopila a šla na jeho pokoj s ní. Po příjezdu Francouzů se podávala večeře. Součástí večeře byl také třešňový koláč, na kterém jsme se částečně podíleli i my. Po večeři následovala hra zaměřená na představení všech účastníků výměny. Při této hře se ukázalo, že vyslovit a hlavně zapamatovat si některá jména bude opravdu oříšek a užili jsme si při ní spoustu legrace. Po téměř dokonalém zapamatování si všech jmen se na řadu dostala prezentace členů českého týmu. Až na pár drobných chyb jsme vše bravurně zvládli. Nezapomněli jsme ani na představení organizace MAS Krajina Srdce. Pak už následovala oficiální večerka, kterou však většina z nás příliš nerespektovala...
Den 2.: 13.7 2009

V pondělí ráno jsme se hned po vydatné snídani vydali na výlet. Školní autobus, který pro nás přijel sice zvenčí vypadal úplně obyčejně, ale uvnitř jsme zjistili, že byl zřejmě navržen pro hodně malé děti, a kvůli tomu přeprava v něm měla do pohodlnosti opravdu hodně daleko…Cílem našeho pondělního výletu bylo podzemní město vybudované německou armádou za druhé světové války a hrad Grodno. Prohlídka podzemního města byla zajímavá, ale znepříjemňovala nám ji neuvěřitelná zima. Při prohlídce hradu dostala většina z nás ukrutný hlad, a tak jsme byli moc rádi, že se zde konala i vernisáž fotografií ze Sumatry, jejíž součástí byla také ochutnávka místních jídel. Vyzkoušeli jsme si i střelbu z luku a potom jsme se konečně přemístili na naší „základnu“, kde nás čekal vydatný oběd. Typický polský oběd sice vypadal spíše jako oběd typicky český – byl to řízek s bramborem a zelím, ale nikdo z nás jím nepohrdl. Odpoledne byla na programu mini přednáška připravená polskou skupinou. Při ní jsme se dozvěděli něco o polských tradicích, evropské unii a jejím předsednictví, a také o velké ekologické otázce – trvale udržitelném rozvoji. Připravena byla i soutěž mezi jednotlivými pokoji, která měla otestovat naše znalosti evropských států. Hra byla poměrně zdlouhavá, a proto jsme si čas krátili hraním volejbalu nebo fotbalu. Večer byla připravená diskotéka, kde jsme se všichni pořádně vyřádili.

Den 3.: 14.7.2009

Ráno jsme se vykulili z postýlek a ihned jsme jako typičtí Češi běželi na snídani. Předsednictví výměny se ujali Francouzi, a tak jsme měli možnost ochutnat typicky francouzskou snídani – croissant. Po snídani se Francouzi krátce představili, což bylo mnohdy komické, protože většina francouzské skupiny neuměla pořádně anglicky. Poté nám pustili film o francouzském způsobu recycklace, ovšem zapomněli, že nejsme rodilí Francouzi, a tak nám ji leader francouzské skupiny Liman překládal. Po filmu nám rozdali letáčky - nádherně barevné, kulaté a posouvací, ale s nefunkční magnetkou a ve francouzštině…Posledním bodem dopoledního programu byl workshop, ve kterém nás polská skupina učila tanec polonézu. Tanec nebyl vůbec složitý – veškeré taneční umění spočívá ve třech krocích, které se stále opakují, a tak jsme si užili i spoustu legrace. Mezitím naše leadryně Monika podstoupila těžký úkol – rozhovor pro polskou televizi. Po krátké pauze venku jsme byli jednotlivě vyvoláváni do jídelny, kterou francouzský tým upravil téměř do podoby luxusní restaurace. K obědu jsme měli jídlo skládající se z předkrmu, který byl připraven z tuňáka, oliv, vajíček, zeleniny a salátu. Následoval hlavní chod – kuřecí maso se smetanovou omáčkou a bramborovou kaší. Po vydatném obědě jsme se všichni naskládali do autobusu a vyrazili na výlet. Cestou jsme se ještě zastavili v obchodním centru, kde jsme strávili „dlouhých“ 25  minut, a pak se vydali do zámku Ksiaz – 3. největšího zámku v Polsku.  Po prohlídce zámeckých komnat jsme uznali, že Ksiaz vypadá zvenku mnohem lépe než zevnitř. K prohlídce zámku patřila také návštěva podzemních chodeb budovaných Němci za 2.světové války. V podzemních prostorách mělo být dle průvodce 6 stupňů, ale většina z nás to přežila i v tílku a v sandálech. Po prohlídce jsem jeli ještě jednou na nákupy. Tentokrát jsme dostali více času a obchodní centrum bylo větší, takže se náš výběr suvenýrů poněkud rozšířil. K večeři si většina z nás udělala vuřty nebo špízy. Několika lidem se opékání vuřtů opravdu povedlo – například Monice spadli do ohně hned dva, a tak si raději opekla žampion na grilu. Jirka nám zahrál na harmoniku, kterou půjčil i Monice. Vedoucí měli historicky první schůzku (!), na které se dozvěděli program na další dny, znova jim bylo řečeno, že se nesmí kouřit a pít alkohol (respektive, že my nesmíme pít ani kouřit) a že po 11 hodině má být každý na svém pokoji a chystat se ke spánku. Tyto rozkazy jsme si vyposlechli a šli jsme spát. Večerku jsme tentokrát skoro dodrželi…

Den 4.: 15.7.2009

Ráno začalo tradičně – nikomu se nechtělo z postele. Nakonec se ale po dlouhém přemlouvání každý dostal do optimálního rozpoložení pro opuštění ložnice. Následovala jako obvykle snídaně. Po snídani jsme se jízdním stylem zvaném samochodky vydali k nedalekému bazénu. Většina z nás se po příchodu ihned vrhla do vody. Po skoku jsme museli rozdýchat šok z neuvěřitelně ledové vody. Martin se rozhodl závodit v plavání s Terezou, ale prohrál na plné čáře. Litevci si zahráli volejbal a přizvali ke své hře i Hanku. Celé dopoledne bylo odpočinkové a moc se nám líbilo, jen byla škoda, že jsme museli koupaliště brzy opustit kvůli hrozivě se zatahující obloze. Naštěstí jsme se do penzionu stihli vrátit ještě před průtrží mračen. Po našem příchodu nás čekal oběd, po kterém jsme měli možnost shlédnout zbrusu nový film Home, který byl ovšem pouze ve francouzském znění. Zopakovali jsme si také polonézu, Poláci nám udělali ukázku hip hop tanců, Francouzi se nás pokusili naučit salsu a Kamila učila ostatní street dance. Protože počasí stále nevypadalo nejlépe, pokračovali jsme v programu ve společenské místnosti. Polský vedoucí Lukasz nás rozdělil do skupin, každé skupině rozdal několik pomůcek a sdělil nám úkol. Tím nebylo nic jednoduššího, než zabezpečit syrové vajíčko tak, aby se při hodu z balkonu nerozbilo. To se podařilo se jen jedné skupině, která podle veřejného mínění použila nedovolených prostředků. Když naši litevští kamarádi viděli tolik rozbitých vajíček zřejmě se jim jich zželelo, protože dva  odvážlivci se dali do jejich  ochutnávky. Pak už byla připravena večeře – zatím jedna z nejvydatnějších  J Nakonec jsme tento den opět zakončili ve víru disca.

Den 5.: čtvrtek 16.7.

Dnešní den začal opravdu netradičně a pro většinu z nás ne moc příjemně...Litevská skupina se rozhodla nás vzbudit již v půl sedmé a ještě ke všemu provedla budíček dost nešetrným způsobem – hraním na různé hudební nástroje, zpěvem a křikem. Důvodem byla ranní soutěž v běhu, kterou si pro nás připravili ještě před snídaní. A aby se na ní dostavil opravdu každý, byli jsme upozorněni, že pokud se nezúčastníme společného běhání nedostaneme snídani. I přes počáteční nechuť si běh nakonec všichni užili. Po snídani jsme se vydali na další výlet, jehož cílem byl palác Jedlinka, lázeňská promenáda a sportovní odpoledne s překvapením. V paláci Jedlinka, jsme se dozvěděli něco o jeho pohnuté historii, prohlédli jsme si expozici o druhé světové válce, kdy zde sídlila německá organizace Toth, a ocenili jsme také snahu majitelů o rekonstrukci paláce, která stále probíhá. Pak jsme se vydali do blízkého městečka, kde nám zdravotnice z místních lázní pověděla něco o léčivých účincích místních pramenů, které jsme následně ochutnali. Kolem poledne přišlo na řadu slíbené překvapení, jímž byla bobová dráha. Na té jsme se pořádně vyřádili a pěkně nám všem vyhládlo...Proto se polský vedoucí Lukasz rozhodl rozdat nám svačiny. Po této přestávce jsme se vydali na hřiště na petanque, kterému se v polštině legračně říká „bulodrom“. Sliman nám vysvětlil základní pravidla a mohlo se přistoupit ke hře. Ti, kteří nebyli zmoženi vedrem se mohli ještě zúčastnit turnaje ve fotbale, ale většina českého týmu se raději vydala hledat nejbližší stinné místo. Do penzionu jsme přijeli ještě před večeří, a tak nás zabavila litevská skupina několika hrami. I po večeři měli litevci naplánován pestrý program – nácvik pěvecké a taneční soutěže na páteční večer. Pak už následoval volný program a jako vždy večerka přesně :-) v jedenáct.

Den 6.: 17.7. 2009

Druhý den  litevského předsednictví začal poklidně. Tentokrát se rozcvičky zúčastnili pouze dobrovolníci. Snídaně nás čekala již v 8 hodin a byla (pro změnu :-) v podobě tradičních švédských stolů.  Tento den byl naplánován výlet do hor. Na naše přípravy bylo o něco méně času, než jsme předpokládali, protože autobus přijel o půl hodiny dříve. Po strastiplné dvou hodinové cestě školním autobusem jsme se dostali skoro k cíli. Tedy lépe řečeno pod kopec. Většina z nás se divila nápisům v naší mateřštině, podle kterých jsme zjistili že k hranicím České Republiky to nebude daleko. Na parkovišti pod horami jsme vyfasovali svačinky – housky plněné salátem a sýrem, banán a světe div se obdrželi jsme také vodu. Martinovi se pod návalem jídla a slunečních paprsků udělalo nevolno. Monča zhodnotila situaci  a rozhodla se, že s Martinem a Ibalginem raději zůstane pod kopcem. Ostatní se vydali na dalekou a strastiplnou cestu do hor. Výstup do „hor“ (u nás bychom spíše řekli do skal) nakonec nebyl tak hrozný, takže jsme se zanedlouho rozhlíželi po kraji a mávali rodné zemi. Na vrcholu jsme se rozhodli vyzkoušet  dalekohled, který jsme podvedli českou pětikačkou, a tím pádem jsme projevili české skrblické pudy a ušetřili jsmeJ. Občerstvili jsme se zmrzlinou a vydali se dál. Prošli jsme  „uchem jehly“, „Čertovou kuchyní“ a dokonce i samotným peklem. Před průchodem jedné z úžin jsme uslyšeli náhlý křik polské dívky. Trpěla klaustrofobií. Značné újmy utrpěla také francouzská skupina - Abdel si vyvrkl kotník a jedna z dívek si odřela nohu. Češi však byli připraveni na všechno, a proto se Terka s Pavlou hned přihnali s lékárničkou. Zbytek Čechů tuto akci dokumentoval na své fotoaparáty. Vše naštěstí dobře dopadlo. Na parkovišti jsme vyzvedli Moniku s Martinem, kterému bylo již lépe a vydali jsme se na ještě jeden výlet, jehož cíl měl být pro všechny překvapením. Když nás autobus vysadil, zjistili jsme podle všudypřítomných ukazatelů a cedulí, že navštívíme kapli – kostnici. Zpáteční cestu autobusem všichni prospali. V penzionu na nás čekala litevská obědovečeře – kyselá polévka a lečo s brambory a koprem. Po hodině bylo jídlo další –opět švédské stoly. Večer jsme shlédli litevskou prezentaci, zahráli jsme si několik her a „zatrsali“ jsme si na diskotéce. Také proběhla soutěž ve zpěvu a tanci. Tanec vyhrál Martin a jeho grupa a zpěv Kamča s Terkou. Skoro do půlnoci jsme pak pekli bábovky k snídani, a pak jsme se vyčerpaní, ale plní krásných zážitků dobelhali do postele.

Den 7.: 18.7.2009

Ráno jsme se sešli o půl hodiny dříve než obvykle, abychom připravili českou snídani

pro ostatní národy. Naše snažení stálo za to, protože bábovky, které jsme den
předtím pekli, chutnaly skoro všem. Po snídani jsme měli opět naplánovaný výlet. Cesta trvala dvě hodiny, které se nám zdáli téměř nekonečné, ale nakonec jsme přeci jen před velkou šedou budovou. V muzeu hornictví jsme se většinou marně snažili pochopit výklad, který byl v polštině. Po prohlídce expozice o historii místní těžby jsme si nasadili helmy, někteří z nás si vzali baterky a takhle vyparádění jsme se šli podívat pod zem. Pěšky jsme procházeli tmavými uličkami a poslouchali k čemu sloužili. Protože byl počet baterek omezen, moc jsme toho neviděli, a když
někdo vybafl zpoza rohu, pořádně jsme se lekli. Když byla prohlídka dolu téměř u
konce, nastoupili jsme do chatrných rezavých vagonků, které nás dopravili
zpět. Protože nám ještě zbýval čas, rozhodli jsme se prohlédnout si výstavu minerálů a také několik malých stánků se suvenýry. Poté jsme se opět naskládali do autobusu, který nás převezl ke starodávné vojenské pevnosti Srebrna Gora. Tam jsme dostali průvodce převlečeného za vojáka, který nám celý komplex ukázal, upozornil nás na různé zajímavosti a jednoho návštěvníka dokonce nechal vystřelit z historické pušky. Opustil nás až na "střeše" pevnosti, kde rostla tráva a byl tam krásný výhled do okolí. A pak jsme se mohli vrátit zpět a ochutnat typický český oběd – ovocné knedlíky. Den byl zakončen několika hrami, které náš tým připravil, prezentací o České republice, tradičních českých zvycích a promítáním dokumentu o Praze.

Den 8.: 19.7.2009

Poslední den našeho pobytu jsme jako vždy zahájili snídaní v podobě švédských stolů. Prozřetelně jsme si také nabrali svačinu na dlouhou cestu domů...Rozloučili jsme se s francouzskou skupinou, která odjížděla brzy a šli jsme si sbalit své věci. Autobus přijel o něco dříve, takže loučení s ostatními skupinami a vedoucími proběhlo poněkud hekticky. Naskládali jsme se do mikrobusu, zamávali jsme účastníkům výměny, vedoucím a majiteli penzionu a vydali se domů. Při našem pobytu v Polsku jsme toho viděli a zažili opravdu hodně, a tak se nelze divit, že cestu domů většina z nás prospala...Na mladovožickém náměstí už na nás čekali naši rodiče a známí, a tak jsme se naposledy rozloučili a vydali si užívat zbytek prázdnin...

Více fotografií naleznete zde: http://www.maskrajinasrdce.cz/cs/galerie/fotogalerie/12-1972009-gross-national-happiness-v-polsku

 

 

 

Datum projektu: 
Neděle, Červenec 12, 2009