Being active as a way of self-development 27.1.-3.2.2013

Polsko 2013 – Being active as a way of self-development

1 .Den  27. 1.  – příjezd

Naše úplně první setkání mělo proběhnout teprve v Táboře. Bohužel jsme měli při letošním výměnném pobytu smůlu, že jsme se navzájem téměř neznali. Všichni jsme odevzdali potřebné náležitosti Monice a nastoupili do autobusu. Myslím, že v každém z nás byla trocha zvědavosti, ale zároveň i strachu, protože nikdo nevěděl, co nás celý další týden čeká.

Cesta autobusem ubíhala rychle a stejně tak rychle jsme se seznamovali. Prvním společným zážitkem pro nás určitě bylo určitě bloudění po celém městečku Karpacz, kdy jsme náš penzionek našli až na několikátý pokus. Hledání ale mělo cenu. Celý další týden jsme měli strávit v krásně zařízeném a útulném hotýlku. Každý jsme se rychle ubytoval  a čekali jsme, co se bude dít.

 Přivítat nás přišla moc sympatická polská vedoucí Eva. Domluvili jsme se s ní na potřebných věcech a sotva odešla, nahrnula se k našim pokojům polská skupina, chtějíc navázat kontakt. Zřejmě jsme nebyli na jejich bouřlivé přivítání připraveni a ze strachu, co se bude dít, jsme se před nimi téměř zamkli v pokojích. Poláci se naštěstí uklidnili a navzájem jsme se pokusili domluvit. Naneštěstí pro nás, nikdo z nich neumí jiným jazykem než polsky, takže jsme opravdu z počátku vůbec nerozuměli.

 Po chvilce ticha nám oznámili, abychom šli na oběd a pak, že si uděláme společnou procházku po městě s tím, že si můžeme něco nakoupit. Všem nám oběd bodl, protože jsme byli po cestě vyhládlí a procházka po obědě taky, protože jsme byli napraní. Celé městečko je přizpůsobeno turistům, kterých je tu opravdu hodně. Procházeli jsme se skoro dvě hodiny a vzájemně jsme se při tom poznali. Myslím, že to byl od nich dobrý nápad, jak se nejlépe seznámit. Po procházce už na nás čekala večeře a večerní seznamovací program. Společně jsme si vypsali několik nejpoužívanějších slov, abychom se mohli lépe dorozumívat. Navzájem jsme se ještě jednou představili a zkusili si zapamatovat jména ostatních. Asi to bude chtít ale ještě nějaký ten den.

Večer jsme měli volný, takže si každý dělal to, co mu přišlo vhod.

2. den – Bruslení a bobování.

Na druhý den jsme se všichni pořádně vyspali, protože měl být poměrně náročný. Po snídani jsme se sešli společně v sálu a znova hráli seznamovací hru, protože až dnes přijeli polští vedoucí.

Dnes už jsme si snad skutečně zapamatovali všechna jména a společně jsme se vydali na bobovou dráhu na druhé straně Karpacze. Každý jsme do dvojice dostal permanentku na několik jízd, čekala nás opravdová zábava. Několikrát jsme si mohli sjet dráhu, která měřila skoro 550 m. Připadali jsme si jako autíčka na horské dráze. Různě jsme se proházeli a každý si vyzkoušel i řízení. Když jsme se vrátili na pokoj, ani jsme se neohřáli a čekal nás oběd. Jídla tu celkově nebyla špatná, naopak moc nám tu všechno chutnalo. Z minulé výměny jsme byli zvyklí na obložené talíře, Polsko nezklamalo.

Odpoledním programem bylo bruslení na umělém kluzišti, kde nám i půjčili brusle. V místě byla možnost i jiného kulturního vyžití, jako například stolní fotbal, kulečník a šipky. Samozřejmě jsme ji využili. Bruslení nás bavilo a obešlo se i bez větších ztrát. Odtud směřovaly naše kroky zpět do chaty, kde nás čekala vydatná večeře. Obložené talíře. Po námaze jsem měli hlad a snědli jsme co se do nás vešlo. Společně jsme si zahráli integrační hry, zejména nás zaujala hra s medvídkem Pú. Každý jsme ho políbili na nějakou část těla, nevědomky co nás čeká. V další části hry jsme měli políbit svého souseda po pravici na stejné místo na těle, kde jsme líbali medvídka. Výsledkem hry, bylo minimálně hodně legrace. Druhý večer jsme měli opět volný a tak jsme společně pustili do společenské vědomostní hry Evropa, kterou přivezla Adél. Všichni jsme si navzájem otestovali vědomosti a někteří z nás zjistili, že by je mohli doplnit. Poláci se chtěli integrovat a snažili se nás celý večer navštěvovat.  Když jsme je poněkolikáté odmítli s tím, že potřebujeme dohrát hru a oni ji nebudou určitě rozumět, zřejmě se urazili a na poslední pokus jich přišlo jen pár. Náš polský druh Martin nám na dobrou noc zarepoval polskou písničku, které jsme samozřejmě nerozuměli. Nicméně jsme mu zatleskali a šli spát.

3. den – polodenní výlet do Karpacze

Jelikož jsme předešlou noc vůbec neproflámovali, vstávalo se nám krásně. Na dnešní den byl naplánovaný celodenní výlet lanovkou na Sněžku, ale bohužel z něj sešlo kvůli špatnému počasí. Hodně nás to mrzelo, protože většina z nás na ní nikdy nebyla. Naštěstí měla Eva připravený náhradní program a všichni jsme společně vyrazili s paní průvodkyní Dorotou na vycházku po celé Karpaczi. Cílem cesty byl vikinský kostel Wang, který byl přestěhovaný v 18. Století z Norska. Zajímavostí bylo, že při stavbě nebyl použit ani jeden hřebík. Při prohlídce jsme dostali dokonce i český komentář.

Ačkoliv byl kostel i výklad opravdu zajímavý, všichni jsme se těšili do tepla, při nejlepším na nějaký teplý nápoj. Jako parta zmrzlin jsme se dostali do krásné dřevěné chaloupky a přijali pozvání na horkou čokoládu. Prohřátí a vysmátí jsme se vydali na druhou polovinu procházky. Paní Dorota nás vzala na již nefunkční skokanský můstek. Ti odvážnější a méně zmzlí se odvážili vylézt nahoru. V té chvíli se vyplatilo mít pár kilo navíc, u těch tenčích hrozilo odvanutí větrem. Nicméně, zážitek si každý odnesl a přírodou, okolo vodní nádrže jsme se vydali zpět do našeho penzionku. Stihli jsme se vrátit k obědu, který bychom při cestě na Sněžku strávili pravděpodobně v nějaké restauraci. Na odpoledne jsme dostali pauzu a jako obvykle jsme ji strávili sledováním filmu. Musím říci, že právě tyhle chvilky nás všechny stmelovali nejvíce. Měli jsme čas se společně bavit o vlastních životech a u většiny vyprávění jsme se moc nasmáli. Vytvářelo se tím mezi námi pouto, které by jiným způsobem vytvořit nešlo. Nepíšu to moc ráda, ale dnešní den neskončil tak, jak bychom si představovali. Při večerní diskotéce se Saše vykloubilo koleno a museli jsme ji odvézt do nemocnice. Bylo nám to všem moc lítoL

4. den – výlet na horolezeckou stěnu

Po téměř probdělé noci se nám nevstávalo nejlépe. Nejhorší na celém dni bylo, že jsme věděli, že nám má Saša odjet. Všichni jsme doufali, že dostane na koleno jen ortézu a bude s námi moci zůstat, ale bohužel ji celou nohu pro jistotu zasádrovali. Dopoledne si pro ni přijel tatínek a odvezl jsi jí. Rozloučili jsme se a i pro nás přijel autobus. Odvezl nás do nedaleké Jeleni Gory, před horolezecké centrum. Všichni jsme čekali malou horolezeckou stěnu, ale objevila se před námi celá horolezecká místnost. Ze začátku se lezení nikomu nechtělo, ale po chvíli tomu většina přišla na chuť. Na lezení jsme měli dvě hodiny a Ti odvážnější si vylezli i ty obtížnější stěny. Na konci se nám ani nechtělo sundávat horolezecké sedáky. Trošku vyčerpaní jsme opět nasedli do autobusu a vrátili se zpět do Karpacze. Další zastávkou bylo muzeum Sportu a turistiky.  Ačkoliv jsme nerozuměli popiskům u jednotlivých exponátů, výstavu jsme si prošli a odnesli si alespoň letáčky. Musím říci, že Poláci byli velmi ochotní a alespoň se nám snažili popisky vysvětlovat. Následovat oběd. Každodenní tradicí, jak k obědu, tak k večeři, byly brambory. Občas nás přepadal pocit, že nám brambory lezou i z uší. Odpolední program dnes nebyl zas tak určený, a proto jsme se všichni naložili do postelí a pustili si film. Na pozdnější odpoledne pro nás bylo přichystáno překvapení. Přijela nám zahrát a zazpívat polská folklorní kapela v krojích. Zahráli nám několik polských lidových písní, a kdybychom byli jen o chlup odvážnější, určitě bychom je i podpořili tancem. S nedostatkem odvahy jsme se alespoň vrtěli do rytmu na židlích.

Nejkrásnějším zážitkem za celý den a asi i celý pobyt, byla noční vyjížďka povozem po celé Karpaczi. Nemohu říci, že to pro nás byla nepříjemnost, ale bohužel nevyšlo počasí a už při cestě na výjezdní místo jsme zmokli. Na místě určení na nás čekalo několik povozů. Trošku drze jsme se téměř všichni z českého týmu naskládali do jediného povozu s plachtou. Cesta se proto pro nás stala škodolibě krásná. V polovině cesty bylo připraveno občerstvení, které přišlo rozhodně včas.  Pro zahřátí nám speciálně najatá barmanka nalita horký a výborný svařák. Byla zde také možnost opečení buřt, či klobásy. Naše protekční skupinka ze zastřešené drožky se od zbylých tak trošku distancovala zpět do svého kočáru a to jen z čistého strachu z obsazení. Naštěstí jsme po večeři neměli hlad. Ovoněni svařákem jsme si druhou polovinu cesty užívali ještě více. Celou cestu opravdu vehementně pršelo, a tak jsme byli rádi po příchodu na chatu, že je konečně možnost teplé sprchy a postele.

5. den – Bobová dráha.

Do pátého dne nás vítalo slunečné ráno s teplotou okolo 5 stupňů. Přes noc slezla velká část sněhu, a když jsme projížděli městem za svým dopoledním programem, překvapilo nás, že se hodně vyprázdnily i sjezdovky, kterých bylo okolo Karpacze nespočetně. Dopoledne pro nás byla totiž opět připravena bobová dráha. Po vydatné snídani, načerpáni novými silami, jsme podávali heroické výkony. Jelikož se mezi námi našli rodilí bobisti, kteří vypracovali parádní strategii na skupinové závodění (na dráze se nedalo předjíždět), všichni jsme si užili moc srandy. V plánu, kromě tradičního obědu ve 14h, nebylo nic, tak jsme odpoledne strávili sledováním několika filmů. PO večeři vedla naše cesta do blízké sportovní haly. Bylo zde několik možností výběru, jak se zabavit. Nejdříve byl v plánu pouze volejbal a fotbal, ale k našemu překvapení se majitel haly rozhodl, půjčit ještě jiné náčiní. Mohli jsme si tedy zahrát ještě líný tenis a basketbal. Jelikož našeho člena výpravy Jirku, asi příliš nebavily tyto aktivity, rozhodl se nám ukázat parádní gymnastické kousky. Nikdo by do něj zřejmě neřekl, že mu přemety ani chození po rukou nedělá problém.

Po dvou hodinách jsme se absolutně vyčerpaní vydali zpět do penzionu na potřebnou regeneraci. Po večeři nás totiž čekal zlatý hřeb večer, a to byla návštěva karaoke baru. Bar byl poměrně malý, ale velice útulný s rytmickou disko hudbou. Byla zde možnost osvěžit se polským pivem (jen pro zletilé), pobavit se a zatancovat. Za dobu co už jsme v Polsku strávili, jsme si dokonce několik polským šlágrů oblíbili a téměř se naučili i text. Zrovna zde v baru jsme si na ně mohli krásně zatančit. Po několika hodinách jsme se sebrali a šli spát. Dnes byl náročný den!

6. den - Nakupování

Když bychom tvrdili, že víme, co nás v pátek čeká, lhali bychom. Po snídani bylo vše jisté. Dnes byl den nákupů. V 11 hodiny zamířily naše kroky do centra Karpacze. Obchůdky s nejrůznějším zbožím jsme vzali útokem, ať už ze zvědavosti nebo z touhy po získání nějaké trofeje. V nabídce bylo jako obvykle nespočetně kýčů s nápisy města. Přesto jsme neodolali a něco na památku si koupili. Při nakupování jsme si také ještě jednou pořádně prohlédli město, protože to bylo naposledy.

Do pensionku jsme přišli akorát na oběd. Dnes byla rýže. Po odpoledním klidu byl sraz na chodbě ve spodnějším patře, kde jsme se společně s Poláky pustili do modelování sportovců ze speciální hmoty podobné plastelíně. Mezi výtvory byly zastoupeny všechny nám blízké nebo obdivované sporty. Nejzdařilejší výtvory byly oceněny turistickým batůžkem. Program dne skončil opravdu velkolepě, návštěvou spa v hotelu Gotebiewsky, nejluxusnějším hotelu v dolním Slezsku. Kromě toho, že jsme mohli obdivovat přepych místa, jsme si dosyta užili bazén, výřivky, sauny a další atrakce. S odchodem z bazénu jsme si plně uvědomili, že se blíží konec celého toho nádherného týdne. Doma nás přepadla nečekaná melancholie, tak jsme si společně s několika Poláky pustili film a snažili se jim ho překládat. Všichni jsme usnuli brzy.

7. den – Národní večery.

Do dnešního rána se nám nevstávalo příliš krásně. Při pohledu z okna jsme zjistili, že obleva je pryč a napadlo téměř půl metru nového sněhu a z nebe se hrnul další. Plánem dnešního dne byl opět výlet na Sněžku, který nám v předchozích dnech nevyšel. Těšili jsme se, ale bohužel z něj sešlo pět kvůli počasí. V tak silném větru nejela lanovka. Dnešní den se stal proto pro někoho volným. Dopolední program jsme si proto vytvořili sami a pustili se do sepisování deníku a dalších potřebných náležitostí celé výpravy. Na obědě jsme načerpali novou energii a po krátkém odpočinku se pustili do připravování národního večera. Po zkušenostech z minulých výprav jsme nechtěli náš národní večer nijak podcenit. Každý dostal úkol co čeho pustit a musím říct, že výsledky byly skvělé. Jirkovi a Péťě byla svěřena úprava prezentace o České Republice a sportu u nás. Já a Adél jsme se pustili do přípravy bramboráků, což se pro nás stalo děsivým hororem. Paní kuchařky se nechtěly vzdát práva na svou kuchyň, a i když se uvolili, že nám kousíček propůjčí, abychom si mohli bramboráky usmažit, celou dobu jsme se otáčeli na poličku s noži, zda nám nemíří nějaký do zad. Po ochutnání ale změnily názor a bylo vidět, že nebýt jejich hrdosti, vzaly by si recept. Zbytek skupiny dostal velice pracný úkol a to nakrájet a namazat chléb na jednohubky. K dispozici jsme s sebou dostali nesčetně surovin na prezentaci české kuchyně. Některým dívkám dělal nejdříve pach z některých sýrů nepříjemně, ale po ochutnání zjistili, že neví, o co dlouho přicházely. Jednohubky společně s některými druhy sušenek a bonbónů jsme odnesly do spodní jídelny, kde už byly připraveny obdobné pochutiny od Poláků. Společně jsme pojedli, popovídali a jako zpestření přišla opět průvodkyně Dorota z minulého výletu, aby nám sdělila něco o životě horách a případných nebezpečí, které nás tam mohou čekat. Výklad byl v Polštině, ale po týdnu stráveném zde, jsme už téměř plynně rozuměli. Zejména některá slova, asi nikdy nezapomeneme. Celkový nádech národního večera byl maličko jiný, než na předešlých výměnách. Ve své podstatě jsme se bavili o národních zvycích a jídle, ale na sport zde nepřišla řeč. Ve snaze posunout večer maličko dál, nahrál Jirka nejznámější české hity na CD a společně jsme se dali do tance. Po chvíli se k nám přidali téměř všichni Poláci a společně jsme si zatancovali na písně, jako Jóžin z bažin a nebo Dlouhá noc od Helenky Vondráčkové. Překvapilo mě, že i oni znají tuhle naší klasiku. Jak se říká, v nejlepším se má přestat, a proto nás hlavní vedoucí Eva poslala za zábavou na pokoje, abychom nerušili ostatní hotelové hosty. Na pokojích nálada ustala. Každý si uvědomoval, že ten neopakovatelný program končí, a že většinu lidí, které jsme zde potkali, už zřejmě nikdy neuvidíme. Každý byl jiný, ale všichni jsme se shodli, po Poláci jsou po všech stránkách přátelští a zábavní lidé. Někteří z nás zcela jistě přehodnotili po tomto zájezdu předsudky vůči nim.

Poslední večer jsme strávili společně, povídáním si o všech zážitcích týdne. Dlouho jsme nemohli usnout.

8. den – odjezd

Ráno bylo poněkud hektické. Většina z nás podcenila balení v předešlý den a doháněla to až těsně před snídaní. Ve své podstatě nebylo co balit. Těch pár švestek, co si každý přivezl, se dalo vrátit do batohu bez problémů. Z chaotických pokojů se pomalu stávaly opět ty krásně vybavené a útulné pokoje, do kterých jsme přijeli. Musím říct, že nás až překvapilo, jak vypadal nábytek po odsunutí týdenní vrstvy oblečení. Batohy jsme vynesli z pokojů a společně šli na poslední snídani. Během týdne jsme si velice oblíbili vajíčkovou pomazánku, o kterou byl vždy největší zájem. Každý se snažil urvat si co největší kus. Napadlo nás vyměnit recept pomazánky za recept našich bramboráků. Ale také máme svou hrdost.

V půl desáté na nás čekal minibus. Naložili jsme si batohy a šli se rozloučit. Loučení nebylo příjemné. Společně jsme se vyfotili u našeho penzionu a vzájemně se objali. Ani se nedivím Michalu Davidovi, že nesnáší loučení. Myslím, že v tu chvíli byli všichni šťastní za moderní techniku, protože jsme si samozřejmě všichni vyměnili kontakty.

Každý sám se sebou jsme se vydali zpět domů. Po sjezdu z hor jsme si uvědomili, že to tak má být. Nic nemůže trvat věčně a vzpomínky nám nikdy nikdo nevezme…

Více fotografií naleznete zde: http://maskrajinasrdce.cz/cs/galerie/fotogalerie/271-322013-being-active-way-self-development

&nbs

Forpsi.com

 
  Forpsi
This domain runs on FORPSI servers
 

500 Internal Server Error

The server encountered an internal error and was unable to complete your request. Either the website is misconfigured or there was an error in a CGI script.

 

Datum projektu: 
Neděle, Leden 27, 2013